Toulky Francií - zámky na Loiře a návrat domů.

Jsou před námi poslední dny ve Francii. Loučíme se s Bretaní a míříme do regionu Pays de la Loire, k zámkům na Loiře.

Den čtrnáctý, pátek 18.7.

Ráno míříme do Quimperu, kde bychom rádi koupili nové čerpadlo do Honzova karavanu. Jedeme na slepo a doufáme, že narazíme na nějaký servis karavanů, kde vše pořídíme. A máme štěstí, čerpadlo nakoupeno a namontováno, úkol splněn. Mezi tím, co my jsme v servisu, holky nakupují potraviny na následující dny, ale zapomněly na to hlavní, na víno. Proto do obchodu vyráží druhá, tentokrát pánská skupina. Já jsem zpět rychlostí blesku, mám nakoupeno již z předešlých míst, za to Honzovi návrat trvá o dvacet minut déle, ale to ještě neznamená odjezd. Koupil si celé grilované kuře a spolu s Janou se do něj s chutí pouštějí. Zbylé dvě posádky tedy trpělivě čekají, až se naši spolucestovatelé najedí. Opět je to pro mě přetěžká zkouška mé tolerance k nedochvilnosti, ale držím se. Když už to vypadá, že je dojedeno, vytahují cigarety a přidávají si pár gramů nikotinu do plic. Tak to by mě trefil šlak! S těmi kouřícími pauzami, je to těžké. Honza a Jana využívají každého zastavení, aby si zakouřili, takže se snažím po cestě prakticky nezastavovat, abychom dojížděli na místa na čas. Ale někdy se bojím, že když zastavím na semaforech, oni vyskočí a zahulí. Konečně je nakoupeno, dojedeno, dokouřeno a můžeme pokračovat na malý poloostrov, do městečka Quiberon, respektive nedaleko tohoto města. Když jsem plánoval cestu, vybral jsem toto místo, zejména pro jeho zajímavou geografickou polohu, ale jak se ukazuje, má ještě jednu přednost. Je proslavené lovem a zpracováváním sardinek.

Parkujeme na STLP, který je na západním pobřeží poloostrova, nedaleko oceánu, ale o koupání to zde není, protože na této straně je skalnaté a divoké pobřeží Coté Sauvage . Po krátkém relaxu bereme kola a odjíždíme do 6 km vzdáleného města, kde opět narážíme na turistický průmysl. Jak obrovský je to rozdíl, ve srovnání s klidným vnitrozemím! Chceme dojet na nejjižnější výběžek Pointe du Conguel, ale přístup k němu je cyklistům zapovězen, což nám tak trochu bere náladu a s hněvem se k výběžku obracíme zády.

Nezbývá, než si nějak zvednout náladu. Na to máme ovšem každý jiný recept, ženy by rády do obchodů, my chlapy zase do hospody. Ideální stav, počkáme tedy na ně u dobrého vína a grilovaných sardinek.

Naše volba byla skvělá! Při návratu se ještě stavíme v malé manufaktuře na zpracování sardinek, kupujeme několik výrobků, o jejichž chuti se něco dozvíme až doma, protože z francouzského popisu nelze nic usuzovat. Den končíme jako obvykle u lahve francouzského vína.

Den patnáctý ,sobota  19.7.

Odjíždíme brzo ráno, opouštíme Bretaň a míříme do dalšího francouzského regionu -  Pays de la Loire. Čeká nás dlouhý přejezd a na jeho konci návštěva dvou zámků  Villandry a Chambord .

Ale než se dostaneme k prvnímu místu, dostávám malou lekci z nepozornosti. Ještě před odjezdem jsem si do přípravy cesty  pečlivě poznamenal, kdy si musím v navigaci přehodit východní délku za západní a naopak. První krok jsem udělal včas, ale ten druhý nikoli! Takže před odjezdem z Quiberonu dávám do navigace automaticky souřadnice a vyrážíme. Asi dvacet kilometrů před cílem, mě navigace posílá pryč z dálnice a po chvilce mě Honza do vysílačky upozorňuje, že jsme si cestu právě prodloužili o dvacet kilometrů a tím pádem pojedeme ještě sto třicet kilometrů. Tolik? Říkám si v duch. A protože to není poprvé, co se naše navigace vzájemně rozcházejí, kontroluji ještě Slávka. On mi potvrzuje mojí verzi cesty, takže pokračujeme dál podle mého. Ale už ve mě hryže pochybnost a podvědomě tuším, že je něco špatně.  Navíc nikde nevidím žádné poutače, silnice je uzoučká, tady opravdu něco nesedí. A také že ne. Navigace mi oznamuje, že jsem u cíle své cesty a my trčíme uprostřed polí. Až teď mi dochází moje chyba, nepřehodil jsem si západ za východ! Naštěstí jsme si zajeli maximálně půl hodiny, to není tak hrozné, ale poučení mám na celý život. Villandry jsou proslavené zejména svojí renesanční zahradou ze 16 století s květinami, bylinkami a zeleninou, které jsou vysázené do nejrůznějších geometrických tvarů. Vzhledem k tomu, že dnes máme v plánu dva zámky, dělíme si prohlídky tak, že zde jdeme do zahrad a u druhého volíme interiér zámku. Zámecká zahrada musí zaujmout každého, zahradníci zde odvádějí kus práce a je se na co dívat.

Po obědě pokračujeme dál, i přes mojí dnešní minelu mi dávají Honza a Slávek dál důvěru a já velice pečlivě volím souřadnice zámku Chambord. Na parkoviště přijíždíme v podvečer, moc neotálíme a spěcháme k pokladnám, abychom si ještě stihli zámek prohlédnout před uzavřením. Máme ale smůlu, pokladní nám oznamuje, že prohlídky končí již za půl hodiny a to si v žádném případě nemůžeme tento rozsáhlý zámek prohlédnout. Přesouváme tedy návštěvu na zítřejší ráno. Chambord  je největším a nejextravagantnějším z jedna sedmdesáti zámků na Loiře.

Uvnitř se ukrývá 440 komnat a 85 schodišť, na střechách se tyčí 365 komínů – jeden krb pro každý den v roce. S budováním tohoto zámku bylo započato po roce 1519. Na jeho stavbě pracovalo celých 25 let téměř 2000 řemeslníků a zedníků. Poslední den ve Francii tedy patří tomuto skvostu. O mě je všeobecně známo, že nejsem moc velkým příznivcem exkurzí po hradech a zámcích, proto mě při představě prohlídky všech komnat, jímá trochu hrůza. To má za důsledek i moje rozhodnutí o rychlosti prohlídky: tři místnosti za pět  minut. Vcházíme do zámku a já všechny tlačím kupředu.

Procházíme zpřístupněné části, prohlížíme expozice a k našemu překvapení shledáváme, že mnoho z nich je holých, bez interiéru. Ale není divu s ohledem na rozlehlost zámku. Po dvou hodinách jsme zpět u karavanů a nastává chvíle loučení. Honza a Slávek pokračují do Paříže, my se vydáváme na cestu domů. Čeká mě tisíc kilometrů k Norimberku, kde přespíme, abychom na druhý den dorazili domů.

Celkem jsme najeli 4.800 Km, z toho po Francii bezmála 3.000 km a navštívili 30 míst. Za tak krátkou chvíli, kterou jsme byli na cestách, jsme stačili poznat Francii co to jen šlo. Ochutnali jsme mnoho skvělých jídel, pili lahodná vína, poznali historii i současnost Francie, jen jedno se nám nepodařilo. Naučit se alespoň trochu francouzsky. To je úkol pro příští návštěvu  této krásné země. Takže bon voyage.

1.Toulky Francií - úvod a první zastávka - Alsasko  : http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=553277 

2.Toulky Francií - Burgundsko - Cluny  :  http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=553529

3.Toulky Francií - Burgundsko Beaune, Dijon : http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=554357

4.Toulky Francií - Burgundsko Chablis : http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=555929

5.Toulky Francií - Normandie, La Treport :  http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=556577

6. Toulky Francií Normandie, operace Overlord : http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=557826

7. Toulky Francií - Normandie, Étretat, pláže Juno a Gold.: http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=559303

8. Toulky Francií - z Normandie do Bretaně, Le Mont Sant Michel: http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=559959

9. Toulky Francií - po severním pobřeží Bretaně: http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=561054