Toulky Francií - po severním pobřeží Bretaně

23. 10. 2016 18:00:00
Touláme se podél pobřeží a Bretaň nás čím dál tím více chytá za srdce. Pryč je syrovost Normandie, je čas nasát tajemno Bretaně a užít si pohostinnosti místních lidí.

Den jedenáctý , úterý 15.7.

Ráno jedeme podle plánu na kolech k majáku Cap Frehel, jenž leží na jednom z nejkrásnějších severních výběžků v Bretani, na Cota d'Emeraude (Smaragdové pobřeží).

Cesta k němu vede stezkou nad útesy, vřesovištěm, motá se podél pobřeží a nabízí spoustu možností k vyblbnutí se. Litujeme, že to není o trochu delší, sice by šlo sjet ještě na opačnou stranu do Plévenonu, ale už nás trochu tlačí čas.

Po návratu balíme a chystáme se k odjezdu. Ten se nám ovšem oddaluje díky Honzovým neodkladným pracovním povinnostem, které vyřizuje přes kempové wifi spojení. Já i Slávek sedíme za volanty a trpělivě vyčkáváme. Tohle je pro mě za trest! Jestli je něco, co z duše nesnáším, tak je to nedochvilnost a teď ji polykám plnými doušky. Hurá, vše vyřízeno! Můžeme se vydat do rybářské vesničky Paimpol, která je od nás vzdálená asi 80km.Rádi bychom stihli místní trhy, ale díky rannímu zpoždění jdeme s křížkem po funuse. Palačinky crapes jsou jen slabou náplastí. Vrháme se do úzkých uliček, kterými se jen tak, bez cíle potulujeme, tu a tam zastavíme u výloh obchůdků nebo u pouličních muzikantů. Největší peckou je skupinka mladých hudebníků, kteří hned po prvních tónech mají publikum na své straně a náramně to na ulici rozjíždějí. Samotné městečko je malinké, ale má své kouzlo, dovedu si představit sedět tu večer na zahrádce, popíjet pivo, koukat na marinu a poslouchat klapání lan o stěžně lodí.

A právě u mariny narážíme na promo akci Coca-Cola. Kromě ochutnávky a osmikola tu majíi i "cool focení". Vrháme se na zem, kde je obrovitánský polštář a nad ním fotoaparát, který zvěčňuje celou naši skupinku. Evidentně naší spontánností zaskakujeme mladé hostesky a fotografie bude jistě reklamní trhák.

Než opustíme městečko, dokupujeme základní potraviny v Carrefouru, v rybárně několik filetů ryb a pokračujeme na pobřeží Cote de Granit k vesničce Lé Gouffre. Krásné místo proslavené růžovými útesy, kde je místní ikonou malý domeček vklíněný mezi dvěma skalami. Cesta trvá jen chvíli a už parkujeme na malém plácku. Je zde sice cedule se zákazem spaní pro karavany, ale dnes na to kašleme. Místo je natolik opuštěné, že nás tu snad nemůže nikdo odhalit. Stojíme hned u nástupu na stezku podél pobřeží, stačí tedy pár kroků a před námi se otvírá pohled na ustupující oceán, obnažené růžové skály, do kterých se opírá slunce a loďky, líně se povalují na dně zátoky.

Touláme se křížem, krážem, poskakujeme po balvanech a fotíme jako o život. Oba Honzové objevují v jedné z mnoha tůněk malé rybky, které nám " po rybářsku" prezentují jako velké kusy. Dobrou hodinu o nich nevíme, číhají a věří, že je buď chytí do ruky nebo omráčí kamenem. Z vyhřátých kamenů pozorujeme jejich marnou práci a užíváme si kouzelného podvečera. Je jen jedna síla, která nám může vzít tuto pohodu a tou je hlad.

Vracíme se zpět ke karavanům a chystáme ryby na gril, které zapíjíme skvělým bílým vínem Chablis. Jako zákusek máme typický bretaňský koláč far. Prý se s plným žaludkem lépe přemýšlí a asi je to pravda, Lenku napadá skvělá myšlenka. Co kdybychom šli pozorovat na útesy západ slunce? Skvělé! Bereme tedy lahev vína, kluci prut a vyrážíme.

Na místech, kde jsme před pár hodinami seděli, je již zpět oceán a místo se proměnilo k nepoznání. Honzové prohazují třpytku pod skálou, pozorujeme rudé slunce klesající za obzor a společně upíjíme víno. Krásný den končí romantickým večerem. Škoda jít spát, otvíráme si u karavanu další lahvičku vína a klábosíme. Už ani nevím jak na to přišlo, ale řeč se stáčí na světlušky. Jak běžné bylo je vidět a nyní jakou jsou vzácností. A snad to bylo připravené! Za námi se v houští jedna objevuje. Obrovská náhoda, kterou hned využívá Honza,světlušku chytá a pokládá mi ji na hlavu se slovy: " Koupil jsem ti novou čelovku".

Den dvanáctý , středa 16.7.

Ráno mě probouzí klepání na dveře karavanu. Stráž parku nás velice jemně a slušně upozorňuje, že je tu spaní zakázané. Na tohle mám osvědčený trik, dělat překvapeného: "Vážně, tak to se moc omlouvám". Zároveň sympatického pána ujišťuji, že po snídani odjedeme.Myslím, že to dělají preventivně, aby se jim sem nestáhli kočující Romové a ve skutečnosti tento malý prohřešek tolerují. Konec konců vedle nás spali i Francouzi, kteří mě večer ujišťovali, že zde spát můžeme. Náš čas na severním pobřeží Bretaně se naplnil, pouštíme se na jihozápad a abychom si přejezd zpestřili, je naplánována zastávka ve vnitrozemí u jezera Reservoir de Saint - Michel. Po 120 km jsme na místě, vesnička Nestavel-Bras je vlastě malá osada několika domů u jezera se skromným a útulným kempem. Pro dnešek jsem naplánoval trochu pohybu. Podle předpokladu se utvořily dvě skupinky, A chlapy a B ženy. Oproti mému předpokladu se béčkařky nebudou válet u vody, ale berou si kola a vyráží do vesničky. Měla by tam být hospůdka, do které bychom večer mohli zaskočit na lokální kuchyni. My máme za cíl kapličku Saint - Michel, postavenou na nedalekém kopci, z něhož je prý vidět do širého okolí. Uvidíme, zda je to pravda.

Chlapy vyjíždí jako první a protože nechceme jet po silnici, pouštíme se stezkou podél vody. Ne jako béčková skupina, která volí cestu pohodlnější a přímější, za což si od nás vysluhuje "opovržení". Netrvá dlouho, stezka končí a otáčí nás zpět na asfalt. A to není vše, opodál nás čeká dokonalá potupa, potkáváme naše ženy s úsměvy na tváři a uštěpačnými otázkami o správné volbě cesty. Vskutku majstrštyk, zabloudili jsme hned na počátku cesty a vydali se na opačnou stranu. I přes počáteční bloudění trváme na svém, ke kapli se musíme dostat terénem. Podle mapy to moc nejde, nezbyde, než se řídit citem. Na kopec jsme se nakonec vyšplhali po patnácti kilometrové jízdě příjemným terénem.

Mezitím holky trefily do vsi a navíc našly i hospůdku, kde na večer objednaly stůl pro nás všechny a menu s lokálním jídlem. Zde, ve střední Bretani, na venkově, je vidět markantní rozdíl oproti pobřeží, život tu nebude žádné peříčko. Místo na turisty, zde spoléhají na svoje ruce a práci na polích. A je to vidět i na cenách. Za pivo, které si dáváme v jedné vesničce při zpáteční cestě, platíme místo obvyklý 7€ jen 4 € a kemp nás stojí pouhých 8 €. Večer bereme opět kola a jedeme na objednanou hostinu. Před odjezdem na dovolenou jsem si přál právě něco podobného zažít, domácí vesnickou kuchyni, zažít opravdovou Francii a ne jen turistický business. Snažíme se o to na všech svých dovolených a je to moc fajn. Hospůdka z venku vypadá jako obyčejný kamenný dům, ale uvnitř na nás dýchá neobyčejná atmosféra.

Nádherně prostřeno, interiér dořešen do posledního detailu a milá, usměvavá paní domu s dcerou. Dokonce nelenila a přeložila si menu do češtiny a teď nám ho s roztomilou výslovností předčítá. Kde jsou ti nepřístupní a ordinérní Francouzi? Skvělé! A jídlo? Jak říká velký Honza, nebe v hubě. Pravá Bretaň, po domácku uvařeno a s velkým srdcem servírováno. Dva druhy farmářské polévky, polovina žlutého melounu s domácím likérem, pečené vepřové, brambory, smažené zelí v medové omáčce, dále hovězí maso se slaninou, mrkev, zelí, pohanka sladká i slaná a nakonec domácí koláč. Vše zapíjíme kyrem, cidrem, bretaňským pivem a červeným domácím vínem. Totálně jsme se přejedli, ale jsme naprosto spokojeni. A to vše za 20 € na osobu.

Ale aby ten den nebyl až tak pohodový, jak se může z těchto řádků zdát, potkaly nás dnes i drobné komplikace. Mě upadl jeden držák výsuvu schůdku, což je maličkost oproti rozbitému čerpadlu v Honzově karavanu. Vloni v Norsku měli potíže s proudem, letos s vodou. Snad to zítra vyřešíme nákupem nového a budeme moci pokračovat v cestě dál.

Den třináctý čtvrtek 17.7.

Pointe du Raz, bretaňsky Beg ar Raz, je nejzápadnější část Francie, kam dnes míří naše karavanová mini kolona. Dnešek se do našich myslí zapíše, jako den, kdy si vybírám já i moje navigace "mentální volno". Zkrátka se nedaří. Hned po výjezdu z kempu se nechávám zblbnout navigací a zamířím do slepé ulice, po cestě následují ještě dvě minely na kruhových objezdech a ve vysílačce se ozývá huronský smích a vtipné poznámky o mém orientačním smyslu. Po cestě si zkracujeme dlouhé chvíle povídáním přes vysílačky a dnes je téma sčítání závad a jejich příčina. Zatím máme na kontě jen můj rozbitý schůdek a Honzovo nefunkční čerpadlo. Ale to nemá být poslední problém třináctého dne naší výpravy. Na mostě přes jednu ze zátok, jenž překlenuje architektonicky zajímavý most, který si všichni při průjezdu prohlíží, si Slávek vybírá karavanistickou daň a škrtá si s protijedoucím karavanem zrcátky. Výsledkem kochání obou karavanů je ten, že kolega ujel a Slávkovi zbylo poničené zpětné zrcátko. Naštěstí praskly jen plasty a zrcátko zůstalo nepoškozené. Na to jsme za ta léta ježdění již připraveni, stačí sekundové lepidlo a univerzální stříbrná páska.

Ještě před Pointe du Raz, zajíždíme do Camaret, kde je druhé největší menhirové pole v Bretani - Lagatjar. Menhiry jsou sice menší, než ty známější v Carnacu, ale na rozdíl od nich, jsou tyto volně přístupné. Menhiry jsou většinou podlouhlé kameny, v přírodním stavu, nebo jen nahrubo opracované, zapuštěné do země. Stojí osamoceně, ve skupinkách, případně v kruzích, nebo řadách. Honza toto tajemné místo hodnotí, jako pár šutráků, které má i on na zahradě. Za menhirovým polem je krásný výhled na celou zátoku a pod ní se rozprostírající písečnou pláž. A protože je dnes nádherně a vedro, chvíli koketuji s myšlenkou zde přespat a užít si slunce i vody. Ale čeká nás ještě daleká cesta a hlavně dořešení Honzova servisu čerpadla.

Pokračujeme tedy na úzký výběžek mysu Cap Sizun a v dáli nelibě pozorujeme kupící se mračna, nabírají kovových barev. Jen kousek před cílem stavíme v pekárně, kde nakupujeme několik ( někdo i mnoho ) místních sladkostí a hlavně místní proslavený karamel.

Mezi tím se mraky nad našimi hlavami stáhly do pevného krunýře a je jasné, že nás zde chytí pořádná bouřka s lijákem. A je to i trochu symbolické, protože podle Keltů, byl Pointe du Raz koncem světa, takže trocha té dramatičnosti atmosféře jen prospěje.

Ale všeho s mírou. Všichni vítáme, že bouřka pokračuje na východ a nad námi je opět modrá obloha. Cesta k samotnému majáku není dlouhá, stačí hodina a jsme tu. Pouštíme se po vyšlapané stezce, pořizujeme fotky a pozorujeme v dáli malý ostrov Ile dé Sein, který se vypíná jen 1,5 m nad mořem a přesto na něm žije asi 260 odvážných obyvatel.

Při vjezdu na parkoviště nám obsluha dala instrukce, jak se zde máme chovat, co všechno je tu zakázané a mezi vyjmenovanými zákazy je i grilování. Ale my máme naložené maso a velký hlad! Co teď s tím? Chvilku se dohadujeme, zda porušit zákaz nebo se jít domluvit s mladým hlídačem parkoviště. Pochopitelně chce tato varianta trochu taktiky, vysíláme tedy dceru, aby mladíka přesvědčila, že my jim tady naším grilem nic nezapálíme. Taktika slaví úspěch a máme povolení se zase přejíst.


1.Toulky Francií - úvod a první zastávka - Alsasko : http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=553277

2.Toulky Francií - Burgundsko - Cluny : http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=553529

3.Toulky Francií - Burgundsko Beaune, Dijon : http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=554357

4.Toulky Francií - Burgundsko Chablis : http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=555929

5.Toulky Francií - Normandie, La Treport : http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=556577

6. Toulky Francií Normandie, operace Overlord : http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=557826

7. Toulky Francií - Normandie, Étretat, pláže Juno a Gold.: http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=559303

8. Toulky Francií - z Normandie do Bretaně, Le Mont Sant Michel: http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=559959

Autor: Petr Havránek | neděle 23.10.2016 18:00 | karma článku: 17.62 | přečteno: 2105x

Další články blogera

Petr Havránek

Přírodní park Fanes-Sennes

Sotva nám stačily oschnout stoupací pásy a už míříme na další zastávku naší skialpové tour. Tentokrát to bude jihotyrolská část Dolomit, přírodní park Fanes.

13.2.2024 v 6:12 | Karma článku: 8.28 | Přečteno: 164 | Diskuse

Petr Havránek

Lechtálské Alpy, Bach.

Pro otevření letošní skialpové sezóny si vybíráme západní kout Rakouska, Lechtálské Alpy s úzkými údolími a strmými vršky kopců, sahající vysoko nad dva tisíce metrů.

27.1.2024 v 6:00 | Karma článku: 8.95 | Přečteno: 160 | Diskuse

Petr Havránek

Turecko, výstup na Ararat 5.137 m n.m.

Většina turistů míří do Turecka za mořem a památkami, my vybočíme z řady. Naším cílem je východ země a bájná hora Ararat.

5.9.2023 v 6:00 | Karma článku: 22.41 | Přečteno: 690 | Diskuse

Petr Havránek

Grossglockner trochu jinak...

Nejvyšší horu Rakouska není třeba dlouze představovat. Na jejím vrcholu jsem stanul v roce 2019, tehdy v plné lezecké výzbroji. Tentokrát to celé bude trochu jiné...

6.8.2023 v 8:00 | Karma článku: 17.43 | Přečteno: 681 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Vaverka

Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie

Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.

29.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 49 | Diskuse

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 72 | Diskuse

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 20.13 | Přečteno: 495 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 234 | Diskuse
Počet článků 221 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 728

Občasný cestovatel, který svými nápady"ničí" dovolené své rodině i přátelům. Moto je : I cesta je cíl".

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...