Tauplitzalm-jezera v srdci hor

Severní Vápencové Alpy a jejich klenot Tauplitzalm, místo, které nabízí nepřeberné množství přírodních krás i sportovního vyžití.

Po čtyřech letech se vracíme do Tauplitz v rakouském regionu Ausseerland – Salzkammergut, tentokrát kola vyměníme za trekové boty, a vydáme se k největší náhorní planině ve střední Evropě-Tauplitzalm a při té příležitosti vyšplháme přes ferratu Gamsblick k vrcholu Traweg (1.981m). Páteční odjezd je naplánován tak, abychom včas dojeli na místo a ještě stihli pozorovat zatmění měsíce, k čemuž budeme mít přímo ideální podmínky. Z Tauplitz vyjedeme po deseti kilometrové Alpenstrase na velké parkoviště přímo na planinu, odkud by měl být ničím nerušený výhled na oblohu. Ovšem realita je poněkud jiná, než jsme si přáli, noční obloha se zatáhla mraky a z pozorování nic není. Nevadí, alespoň máme více času na přípravu sobotní trasy.Venku svítá a Láďa, můj parťák, se začíná probouzet. Otáčí se na posteli, a už by nejraději vyrazil, ale trpělivě vyčkává, až procitnu i já, za což jsem mu vděčný. Po rychlé snídani balíme a jdeme směrem k jezeru Steirersee, kde uhýbáme z komfortní a teď už poměrně zalidněné cesty 218 na pěšinu, vedoucí nad jezerem a klikatící se až pod nástup na ferratu.

Traweg máme po levé ruce, ale co to je před námi? Vysoká skalní věž Stutzhahn (2.031m) ční vysoko k oboze a doslova si říká o to, abychom ji prozkoumali. Čas máme dobrý, tak proč to nezkusit! Rychlý pohled do mapy nám napovídá, že okolo skály vede stezka, ale na její vrchol už ne, ale jak se říká: Důvěřuj, ale prověřuj.

Začínáme prudce stoupat na horizont a Stutzhahn se před námi odhaluje v celé své kráse. Od západu padá skalní stěna kolmo dolů, ale na opačné straně je hřeben, který by se dal zdolat. Alespoň si to myslíme. Nasazujeme si helmy, protože pohyb ve volném terénu, pod skálou, nám může přinést i nepříjemné překvapení a jdeme směrem, o kterém jsme přesvědčeni, že bude vést k úspěšnému konci. Jenže nevede. Brzy narážíme na terén, který by se sice dal překonat, ale šli bychom do rizika a to v žádném případě nechceme. Ještě, než se otočíme ke zpáteční cestě, necháme se unášet nádhernými pohledy na skalní hřeben hory Grimming a jezero Steirersee, jehož smaragdová voda působí přímo magicky.

Po krátkém intermezzu jsme zpět u původního plánu a postupujeme pod východní stěnu Traweg, kde se u jeskyně skrývá nástup k ferratě Gamsblick (klasifikace C). Dnes to nebude nic obtížného, očekáváme jednoduché, ale vzdušné přechody s krásnými výhledy na planinu a okolní hory. K našemu překvapení je stěna téměř lidu prázdná, až na malou skupinku, která nad námi visí asi v polovině cesty, proto nikam nespěcháme a každou chvilkou odsedáváme, abychom si do syta vychutnali představení, které nám přichystala matka příroda.

A navíc nám neuvěřitelně vychází načasování, přesně v pravé poledne jsme na vrcholu a tak obědváme, obklopeni kulisami, jako z filmu. Pod námi se polední slunce odráží z hladin jezer, které navzájem spojuje tenká linka pěšinek, na severu nám ukazují svoji nehostinnou tvář Totes Gebirge a na opačné straně majestátný ledovec Dachstein, pokrytý bílou peřinou.

Sestup zpět k jezerům netrvá dlouho, i když nejde zrovna o procházku pohodlným chodníkem a jsme v místě, odkud jsme ráno vycházeli. Na řadě je jezero  Steirersee, a jeho průzračná voda, která přímo vybízí ke koupání. Jenže se pohybujeme v chráněném území a tak si raději necháváme zajít chuť. Od našeho ranního výšlapu uplynulo pět hodin a okolí jezer se mezi tím zaplnilo k prasknutí, vše jede na maximum, hospody i lanovky, které vyváží z údolí další a další turisty. Nic pro nás, proplétání se davem lidí nám nedělá dobře, a tak velíme k ústupu, ale jednu zastávku si přeci jen ještě uděláme. A tou je kostelík, jehož tvar nápadně připomíná jehlan hory Stutzhahn, která se prý stala architektovou inspirací. Interiéru kostela dominuje velkolepá vitráž, která se díky své orientaci na jih, stala barevným, zářícím obrazem. To je symbolický konec naší návštěvy Tauplitzalm, krásného místa uprostřed nehostinných hor. Ani zdaleka jsme neprošli vše, co se nabízí, a slibujeme si, že tu nejsme naposledy.