Lyžování v rakouském Wurzeralmu.

Wurzeralm je menší lyžařské středisko, vzdálené asi hodinu jízdy od Linze. Tedy pro našince "kousek" za hranicemi. A když se sejde dostatek sněhu a dobré počasí, není si na co stěžovat. 

Jarní prázdniny každoročně trávíme na horách a podle jejich termínu je to buď začátek, nebo konec lyžařské sezóny. Tento rok na nás vyšel březen, což tedy znamená jarní lyžování. A k tomu patří i slunce, které nám předpověď slibuje v malém lyžařském středisku Wurzeralm. Jedeme vlastně do známých míst, Wurzeralm je na opačné straně masivu Warscheneck, kde je nám dobře známý Hinterstoder. Na rozlehlé parkoviště přijíždíme společně s Martinem v úterý před setměním a parkujeme tak blízko od lanovky, že stačí vystrčit ruku z okénka a jsem u kasy.... přeháním, ale tohle je jedna z dalších výhod karavaningu, stát pohodlně a blízko lanovky.

Středeční ráno, budí nás obvyklý ruch přijíždějících lyžařů, což je neklamná známka toho, že máme vstávat i my. Za tu dobu, co jezdíme karavanem, jsme si vytvořili systém a pevný ranní rituál. Já vstávám první, stavím na kávu a chystám snídani. Ostatní vyčkávají, až do okamžiku, než pára rozezní mokka konvičku a karavanem zavoní čerstvá káva. Po společné snídani se opět úkoly dělí. Já odcházím do koupelny, Jenda se obléká a jde ven připravit lyže. Zdá se to být jednoduché a možná i zbytečné, ale dva současně se oblékající lyžaři na 3m2 se podobají ranní zácpě v metru a o to nikdo nestojí. Dnes bude krásný den, slunce pomalu šplhá z poza skal a my vyjíždíme nadzemním vláčkem do sedla, ke sjezdovkám.

 Sníh je díky mrazu krásně pevný a nám trvá dobré tři hodiny, než projedeme všechny sjezdovky, které zdejší areál nabízí. Před polednem se jdeme posilnit. Výborné jídlo, pivo a jasná obloha mě a Martina trochu zpomalují v dalším lyžování, takže na svah vysíláme jen děti a sami je s půllitrem piva a sluncem ve tváři, rozvážně sledujeme. Ale bez obav, šnapsu jsme se vyhnuli....

Počasí dělá svoje, ze sněhu je břečka a děti žadoní o návrat ke karavanům, prý si budou hrát ve zbytcích sněhu a kopat iglú. Ale dolů jedeme po svých, žádný vláček, zní naše rozhodnutí. Pouštíme se kopcem dolů, po široké a pohodlné sjezdovce, ale jen do míst, kde bílý jazyk končí a začíná zelená louka.

Dál musíme po svých. Naštěstí to není tak daleko a navíc se na nás u pokladen směje otevřená hospoda. Děti odchází do karavanů a my pokračujeme v téměř dokonalém pitném režimu. Jak pokročil den, pokročila i naše benevolence k dětem a jejich hrám. Výsledkem bylo, že čistily koryto nedalekého potoka, takže jsme je mohli ždímat. Uléháme nezvykle brzo, jednak jsme unaveni a také nás zítra čeká brzké vstávání, abychom byli mezi prvními na kopci a vydováděli se na manšestru. A jak jsme si naplánovali, tak jsme i provedli. Dopolední lyžování je skvělé a lítáme nahoru, dolů, abychom poté zopakovali včerejší program. Ale plány klidného odpoledne nám nabourávají děti. Bez rodičů to není ono a začínají prudit. Nevím už koho to napadlo, ale je to skvělá myšlenka. Jendovi a Lucce dáváme do ruky prázdný půllitr jako nástroj ke stavění hradů ze sněhu a vyzýváme je k tvorbě. Geniální.

Nevím co stále ty naše ženy mají s tím hlídáním, vždyť je to tak jednoduché a navíc nás to baví. Hodina klidu je za námi a my vyrážíme dolyžovat den. Večer se k nám přidává Jirka, který křtí svůj nový karavan právě tímto prvním výjezdem. Tím pádem je o večerní zábavu postaráno, protože karavanisté se vyznačují tím, že jsou schopni diskutovat o svém koníčku dlouhé a dlouhé hodiny. Předpověď počasí se plní do puntíku a pátek je opět zalitý sluncem. Dnes jsme "za držáky" a lyžujeme téměř bez přestání až do odpoledne, kdy sjíždíme do údolí a vydáváme se pěšky, po pěšině podél řeky do nedalekého Spital am Phyrm. Měla to být trochu změna a zároveň odměna pro děti ve formě večeře v nějaké z místních hospod. Cesta tam, byla ještě plná elánu a veselí, ale vše mělo skončit v centru města, kde byla otevřena pouze jedna zahulená hospoda, půjčovna lyží a čerpací stanice! To je konec iluzí a začátek nekonečných slibů našim dětem, které musíme motivovat k 6km pochodu zpět. A tak pěkně to dnes začalo.... Sobota je posledním dnem, kdy si Jenda může dát svůj oblíbený germknödel, loučíme se z ve Wurzeralmem, bylo tu krásně.

3/2007