Podzimní Hinterstoder - NP Kalkalpen.
Takže jsem oprášil několik, z minula připravených tipů na výlety po okolních kopcích a mohlo se vyrazit. Celou cestu prší a těžko se chce uvěřit předpovědi počasí, která od čtvrtka až do neděle, slibuje zcela jasnou oblohu a vysoké teploty. No uvidíme.
DEN PRVNÍ - čtvrtek
Ve čtvrtek ráno pohledem z okna vidím, že nás zahaluje mlha a jediná možnost, jak se dostat na slunce je, vyjet nebo vyšlapat na nějaký okolní kopec.Volíme ten, na kterém v zimně lyžujeme a dokonale ho známe, takže to měla být na rozjezd dobrá volba.
V info centru si bereme mapu a zjišťujeme, že před pár dny uzavřeli lanovky a nahoře jsou všechny hospody zavřené. Co teď? Nedá se nic dělat, musíme nahoru do mezistanice vyšlapat a podle času se rozhodneme, zda půjdeme dál nebo ne.
Stoupat začínáme hned z ostra u dolní stanice lanovky a cesta vzhůru nám trvá tři hodiny. Odměnou nám je modré nebe a k našemu překvapení i otevřená hospoda Lögerhütte .
V ní ochotný majitel, takže kombinace sluníčka, ochoty obsluhy a piva v nás umocnila pocit z krásného dne. Je fajn, když někoho práce baví, jeho energie na nás přeskočila jako blesk.
Čas je relativně dobrý, ale ne natolik, abychom pokračovali dál k Schafkögel 1.990 m, jak bylo v plánu. Vyběhnu spolu s ostatními chlapy alespoň k jezeru Hutterersee udělat pár fotek a vracíme se zpět ke skupině, která se poctivě vyhřívá na sluníčku.
Čeká nás ještě zpáteční sestup, proto se loučíme s majitelem hospody a vydáváme se zpět ke karavanům. Byli jsme na nohou celý den, ale plán nám moc nevyšel. Zítra na to půjdeme od lesa.
DEN DRUHÝ - pátek
Ráno se probouzíme do jasné oblohy a čeké nás opět parádní den. Vzhledem k tomu, že jsme včera došli jen do poloviny naplánovaného výletu, rozhodujeme se pro stejný kopec, ale tentokrát jsme chytřejší a vyjíždíme do mezistanice karavany.
Tím šetříme spoustu času a je reálné, že se podíváme co nejblíže k vrcholu hory Schafkögel 1.990 m . Parkujeme, balíme batohy a stoupáme vzhůru po šotolině, která nás dovádí postupně k jezeru Hutterersee a k vrcholové vyhlídce .
Zde se před námi rozprostírá v plné kráse celý horský masiv, včetně obou vrcholů Großer a Kleiner Priel , na který se chystáme následující den. Ale dnes nás ještě čeká výšlap k vrcholu Schafkögel . Cesta k němu vede malou stezkou a musíme zdolávat i těžší pasáže. Nicméně to stojí za to.
Po návratu k chatě Lögerhütte, se trochu posilujeme a klábosíme s majitelem hospody, který kvůli nám dokonce nechal přeložit jídelní lístek do češtiny. Maličkost, která potěší, stejně tak i panák, kterým nás pan domácí obdaroval při odchodu.
Dobrá nálada z celého dne, nás neopouští ani večer, navíc grilování a popíjení dobrých vín, je přeci krásný závěr dne.
DEN TŘETÍ - sobota
Za cíl sobotního výšlapu, jsme si zvolili Kleiner Priel 2.136 m. Čeká nás opravdu ostré stoupání a předešlé výlety byly ve srovnání s dneškem jako školní výlet.
Asi 3 km jdeme po komfortní cestě, ale potom to začíná. Nastupujeme kolmo ke kopci a nepřetržitě stoupáme prudce vzhůru. Po cestě jsme postupně ztratili pár kamarádů, kteří nenašli morál k dalšímu stoupání a vrátili se dolů. Proto nás na první výhledy šplhá jen pět.
A dál k vrcholu jen tři. Je nádherné počasí a bezvadná viditelnost, po cestě je na co koukat, i když cesta je stále obtížnější a nebezpečnější, alespoň z mého pohledu nezkušeného horala.
Cesta nás dovádí až k patě posledního a náročného stoupání k vrcholu, kde se kocháme nádhernými výhledy. Cestu k samotnému vrcholu odhadujeme na další hodinu a to už jsme mimo čas.
Je již čtvrtá hodina odpoledne a čeká nás ještě sestup. Neradi, ale musíme se otočit a začít sestupovat dolů. I přes to, že je konec října, celou dobu výstupu jdeme v krátkých rukávech a je téměř letní počasí, neskutečné a současně nádherné. Vše klaplo a my se v podvečer vracíme ke karavanům.
Je krásný večer, vyndaváme stoly, židle, popíjíme pivo a víno, zkrátka pohodový podvečer. Když v tom se k nám blíží nějaký mladý muž. Už před tím jsme ho zaregistrovali a věděli, že za námi parkuje s dodávkou a je to jeden z partičky paraglaidistů, kteří spí v autech na parkovišti. Přišel ke stolu, představil se, vyndal na stůl pár piv a začíná si s námi povídat. Max, tak se jmenoval a je to bombarďák! Je bezprostřední, vypráví o tom jak jezdí na kole, létá s křídlem, chodí po horách.
Jeho angličtina je dobrá, vlastně hodně dobrá, proto mám honičku mu stačit v konverzaci. I když se zvětšujícím se počtem vypitých piv se neuvěřitelně zlepšuji. Když byl Max v nejlepším, napadlo ho, že má už dost a chce jít spát do auta ( asi 200 m zaparkovaného za námi ), jenže se mu nechtělo jít samotnému, takže vytáčí číslo svých kamarádů, kteří dosud byli zalezlí v zaparkovaných autech a objednává si "odvoz" . Za chvíli u stolu stojí dalších pět šílenců a na stole nové lahve vína. Slušnej mejdan! Stačila chvilka a i s ostatními se přátelíme a přijímáme jejich pozvání k ohni, který mají rozdělaný kousek za auty. K našemu velkému překvapení mají zázemí u kolegy, kterého jsme do té doby měli za lesního dělníka. Má totiž velkou zelenou "maringotku", zapřaženou za oranžový náklaďák, tudíž dokonalé maskování. Vyklubal se z něj borec z Linze, který v přívěsu trvale žije a je to, jak jinak , paraglaidista.
Večer se neskutečně rozjel a my získáváme nové kamarády, od kterých máme mimochodem slíbené i tandemové lety. A jak skončil Max? Šel do toho naplno! Jeho slovní zásoba anglických slovíček se s blížící půlnocí smrskla na jediné co používal, než usnul na zemi - fuck you.
Nedělní mysl byla trochu zastřená, ale zážitků máme na rozdávání.
Petr Havránek
Přírodní park Fanes-Sennes
Sotva nám stačily oschnout stoupací pásy a už míříme na další zastávku naší skialpové tour. Tentokrát to bude jihotyrolská část Dolomit, přírodní park Fanes.
Petr Havránek
Lechtálské Alpy, Bach.
Pro otevření letošní skialpové sezóny si vybíráme západní kout Rakouska, Lechtálské Alpy s úzkými údolími a strmými vršky kopců, sahající vysoko nad dva tisíce metrů.
Petr Havránek
Turecko, výstup na Ararat 5.137 m n.m.
Většina turistů míří do Turecka za mořem a památkami, my vybočíme z řady. Naším cílem je východ země a bájná hora Ararat.
Petr Havránek
Grossglockner trochu jinak...
Nejvyšší horu Rakouska není třeba dlouze představovat. Na jejím vrcholu jsem stanul v roce 2019, tehdy v plné lezecké výzbroji. Tentokrát to celé bude trochu jiné...
Petr Havránek
Azorské ostrovy
Azorské ostrovy, devět perel navlečených na atlantickém náhrdelníku. Nespoutaná příroda a ráj pro vyznavače outdoorových aktivit. Tak lze krátce charakterizovat autonomní území Portugalska.
Petr Havránek
Velikonoční Mallorca
Perla Středozemního moře, místo s příjemným celoročním podnebím, takový je ostrov Mallorca. Španělské území je rájem pro cyklisty, trekaře i milovníky odpočinku, dobrého jídla a pití.
Petr Havránek
Gruzie – Velký Kavkaz
Gruzie je pro nás Středoevropany ještě stále exotickým koutem planety. Většina cestovatelů si k poznání země vybírá letní měsíce, my ne! Poletíme v plné zimní sezóně a oblast Velkého Kavkazu poznáme se skialpými lyžemi na nohou.
Petr Havránek
Dolomity na skialpech.
Dolomity máme všichni rádi, většina z nás se jimi proháněla na kole, prošla po turistických stezkách, nebo se nechala ohromit jejich majestátností a krásou z hřebenů rozeklaných skal. Ale se skialpovými lyžemi to bude premiéra.
Petr Havránek
Cesta severním Vietnamem
Vietnam, země na jihovýchodě Asie byla v mém hledáčku již dvakrát. Ale pokaždé se mi do odletu připletly nějaké nepříjemnosti a z cesty sešlo. Tentokrát vše klaplo. Do třetice všeho dobrého, snad ...
Petr Havránek
Grossarl a okolní kopce
Krátké volno strávíme u našich jižních sousedů, jen hodinu cesty od Salzburgu, v malém městečku Großarl.
Petr Havránek
Z Insbrucku na Stubai.
Když se řekne Stubai, většině z nás se vybaví ledovec, lyžování, nebo vysoko horská turistika. U mě to bylo do prvního červencového víkendu stejné. Ale po něm už ne!
Petr Havránek
Norsko, Sunnmorské Alpy.
Norsko je mekkou cestovatelů, toužících po volném pohybu v nespoutané přírodě s nekonečným množstvím fjordů, zálivů, ale i malebných vesniček a měst. Naše cesta míří do srdce Sunnmorských Alp, k fjordu Hjorundfjord.
Petr Havránek
Ötztalské Alpy – okolí Längenfeldu.
Ötztalské Alpy jsou zaslíbeným místem všech skialpinistů. Dobře dostupná oblast s příjemnými kopečky i ostrými hroty horských velikánů, včetně nekonečných plání s panenským sněhem. vzhůru do Tyrolska.
Petr Havránek
Ski alp nad Schnalstalským údolím
Schnalstal, oblast v severní Itálii, na hranicích s Rakouskem se stala naší náhradní destinací po zpřísnění restrikcí u našich jižních sousedů. Improvizace, která se vyplatila. Když to nejde ze severu, půjde to z jihu!
Petr Havránek
Lago di Garda
Konečně! Tohle jednoduché slovo vystihuje vše, co je ukryto v mé duši. Konečně můžeme vyrazit dál, než za hranice naší republiky. A symbolicky do naší druhé “domoviny” - k jezeru Lago di Garda, Torbole.
Petr Havránek
Na skok v Totes Gebirge.
Hinterstoder, malá obec uprostřed bělostných hor Totes Gebirge a nad ní nejznámější a zároveň i nejvyšší hora pohoří Grosser Priel (2 515 m n. m.). To byl cíl naší víkendové akce.
Petr Havránek
Toulky po vrcholcích hor.
Hory fascinují mnohé z nás. Vysoké štíty, sahající až do oblak, strmé skály pokryté ledovcem i bujná vegetace v údolích. Zde je několik mých vzpomínek na letošní toulky po kopcích.
Petr Havránek
Ötzalské Alpy a výstup na Wildspitze (3.770 m.n.m.)
Vrchol druhé nejvyšší hory Rakouska Wildspitz, sahá do výšky 3.770 metrů a je pro zdatné alpinisty relativně snadno dostupný. Ovšem ne vždy to platí na sto procent...
Petr Havránek
Jak jsem nevylezl na Mont Blanc...
Střecha Evropy Mont Blanc (4.808 m n. m.) láká každoročně tisíce lezců a já nebyl výjimkou. Ale ne všichni mají to štěstí stanout na vrcholu.
Petr Havránek
Berchtesgadensko
Nejzazší oblast německého Bavorska tvoří jakýsi poloostrov na rakouském území a pro všechny, kteří se nechají zlákat k jeho návštěvě, bude zcela jistě příjemným překvapením.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 221
- Celková karma 8,96
- Průměrná čtenost 729x