Grossarl a okolní kopce
Tentokrát s přípravou a plánováním neděláme žádné dlouhé ciráty. V pondělí se rozhodujeme a v úterý vyrážíme. Jede celá rodina, až na Pavla, toho na cestu nepustí armáda. Někdo nás holt střežit musí. Byť jsme se rozhodovali rychle, s parametry místa, kam jet jsem si byl jistý od začátku: Hotel, protože jede i malá Áťa, bazény k ochlazení před paprsky slunce a hory pro moji maličkost. To vše splňuje hotel Edelweiss v obci Großarl 950 m.n.m. Necháme se tedy hýčkat ve špičkovém hotelu uprostřed rakouských Alp.
Úterní přesun je první zkouškou, zda a jak Áťa zvládne cestu delší, než na kterou byla doposud zvyklá. Jedu opatrně a s krátkou přestávkou u Mondsee jsem u hotelu za slabých pět hodin. Teď se jen ubytovat a hurá na večeři. Ta nebude jen tak ledajaká, čekají nás čtyři degustační chody s výběrem ze tří menu. A skutečnost předčila očekávání, kuchyně je na špičkové úrovni a jídlo skvělé. Po takovém zážitku se stačí jen posunout o pár metrů dál k hotelovému baru a okusit nějaké ty míchané nápoje. Na rozdíl od Jendy a Barči v nabídce trochu plavu, a tak vybírám spíše intuitivně, za to kvalitně. Drinky parádně “nandavají”. Výsledkem toho je, že jen co ulehnu do postele, usínám jako mimino.
Středeční ráno je zalité sluncem, které se uvelebilo na modré obloze a pohled na okolní kopce z vyhřátého bazénu je na hraně kýče a zhýralosti. Ale zvyknout se na to dá… Trasérem pro dnešní túru je Jenda a jsem za to rád. Společnost nám totiž dělá Barča, takže případné průšvihy padnou jen na jeho hlavu. Půjdeme na západní stranu od údolí a v plánu je cca 750 výškových metrů s motivací oběda na chatě Gersteitam 1.550 m.n.m.
Trasa je dobře značená a tempo překvapivě kvalitní, tím pádem usedáme přesně v poledne na terasu do stínu slunečníku a hasíme žízeň studeným rádlerem. Kromě krásných výhledů se těšíme i z fotografií, které nám posílají holky z údolí. Áťa se poprvé koupe v bazénu! Sice se u toho tváří dost nepřítomně, ale zážitek to pro ni jistě je. Je vypito i snězeno a naše mini skupinka se rozděluje. Mlaďoši spěchají dolů don bazénu, já dál do kopce. Rád bych se podíval na vrcholek Saukarkopf 2.048 m.n.m. Krásná pěšinka mírně stoupavým traverzem vybízí k popoběhnutí, nasazuji hole a rozbíhám se pastvinami a lesem vzhůru. Paráda! Nikde nikdo, jen já sám se svojí radostí. U chaty Saukaralm se pěšina stáčí prudce doprava a klikatí až k vrcholovému kříži. Díky skvělé viditelnosti se na severovýchodním obzoru pyšně vzdouvají vrcholky Dachsteinu a na straně druhé ledové pláně Grossglockneru. Cestu zpět si zpestřuji studeným pivem na Saukaralmu a frčím zpět za rodinou.
Zase je den jako vymalovaný. Jak já to dělám… Dost samochvály, jde se do kopců. Dnes na opačnou stranu a ve stejném složení. “Džej Bí” a já. Oba si se mnou dávají do těla až do výška 1.500 m.n.m., kde se odklání na cestu do údolí a mě ponechávají s mým cílem samotného. A tím je pro dnešek jediný skalnatý výběžek na hřebeni – Schunflicker 2.214 m.n.m.
Slunce je dnes o dost urputnější, než včera a už teď na půli cesty je mi jasné, že s malým bidonem vody to bude doslova Sahara. Jsem sám, proto si mohu dovolit v místech kde to jde běžet a tam kde ne, nasadit rychlou chůzi. Jenže v zápalu nasazení míjím turistické značení a tím si o dobré tři kilometry prodlužuji trasu. Hluboko pode mnou vidím Arltôrl-Kaplle a stezku k ní. To jsem debil! S pohledem k vrcholku upíjím polovinu vody a vydávám se na horský sprint. Máme zpoždění, nestavíme! Okolo kaple jen prokmitnu a začnu nabírat další výškové metry.
Očima přitahuji dvoj vrchol Schunflicker a Arlspitze, přičemž na prvně jmenovaný vede úzká kozí stezka, pod níž má být podle mapy studánka. Prd je tam a ne voda. Asi zhebnu žízní. Poslední lok si ponechám až na vrcholek. Je hodina po poledni a jsem u cíle. Vrcholový kříž okupuje dvojice postarších německy mluvících turistů a fotí se u něj snad ze všech úhlů a stran. Trpělivě vyčkávám, abych si mohl udělat i já vrcholovku, ale tolik času nemám anebo se mi spíš nechce čekat.
Místo toho obracím pohled na severozápad k patě vrcholu, kde se ve slunci leskne blankytně modrá hladina jezírka Schuhflickersee. Nádhera. Cvak, vyfoceno. Teď kříž. Ne, to není možný, oni se tam stále mrskají. Kašlu na to.
Vydávám se na cestu zpět úzkým trejlem až k chatě Aualm. Běží se mi jako z partesu a před očima mám studený orosený půllitr. Tak to bylo o fous. Schiwasser ve mě jen zasyčel a za ním vzápětí rádler. Tak to by bylo, teď chleba s raclettem a jsem v sedmém nebi. Dolů je to už máček. Za odměnu se vyráchám v bazénu a užiju si s rodinou poslední společnou večeři. Byly to luxusní dny plné radosti.
Petr Havránek
Přírodní park Fanes-Sennes
Sotva nám stačily oschnout stoupací pásy a už míříme na další zastávku naší skialpové tour. Tentokrát to bude jihotyrolská část Dolomit, přírodní park Fanes.
Petr Havránek
Lechtálské Alpy, Bach.
Pro otevření letošní skialpové sezóny si vybíráme západní kout Rakouska, Lechtálské Alpy s úzkými údolími a strmými vršky kopců, sahající vysoko nad dva tisíce metrů.
Petr Havránek
Turecko, výstup na Ararat 5.137 m n.m.
Většina turistů míří do Turecka za mořem a památkami, my vybočíme z řady. Naším cílem je východ země a bájná hora Ararat.
Petr Havránek
Grossglockner trochu jinak...
Nejvyšší horu Rakouska není třeba dlouze představovat. Na jejím vrcholu jsem stanul v roce 2019, tehdy v plné lezecké výzbroji. Tentokrát to celé bude trochu jiné...
Petr Havránek
Azorské ostrovy
Azorské ostrovy, devět perel navlečených na atlantickém náhrdelníku. Nespoutaná příroda a ráj pro vyznavače outdoorových aktivit. Tak lze krátce charakterizovat autonomní území Portugalska.
Petr Havránek
Velikonoční Mallorca
Perla Středozemního moře, místo s příjemným celoročním podnebím, takový je ostrov Mallorca. Španělské území je rájem pro cyklisty, trekaře i milovníky odpočinku, dobrého jídla a pití.
Petr Havránek
Gruzie – Velký Kavkaz
Gruzie je pro nás Středoevropany ještě stále exotickým koutem planety. Většina cestovatelů si k poznání země vybírá letní měsíce, my ne! Poletíme v plné zimní sezóně a oblast Velkého Kavkazu poznáme se skialpými lyžemi na nohou.
Petr Havránek
Dolomity na skialpech.
Dolomity máme všichni rádi, většina z nás se jimi proháněla na kole, prošla po turistických stezkách, nebo se nechala ohromit jejich majestátností a krásou z hřebenů rozeklaných skal. Ale se skialpovými lyžemi to bude premiéra.
Petr Havránek
Cesta severním Vietnamem
Vietnam, země na jihovýchodě Asie byla v mém hledáčku již dvakrát. Ale pokaždé se mi do odletu připletly nějaké nepříjemnosti a z cesty sešlo. Tentokrát vše klaplo. Do třetice všeho dobrého, snad ...
Petr Havránek
Z Insbrucku na Stubai.
Když se řekne Stubai, většině z nás se vybaví ledovec, lyžování, nebo vysoko horská turistika. U mě to bylo do prvního červencového víkendu stejné. Ale po něm už ne!
Petr Havránek
Norsko, Sunnmorské Alpy.
Norsko je mekkou cestovatelů, toužících po volném pohybu v nespoutané přírodě s nekonečným množstvím fjordů, zálivů, ale i malebných vesniček a měst. Naše cesta míří do srdce Sunnmorských Alp, k fjordu Hjorundfjord.
Petr Havránek
Ötztalské Alpy – okolí Längenfeldu.
Ötztalské Alpy jsou zaslíbeným místem všech skialpinistů. Dobře dostupná oblast s příjemnými kopečky i ostrými hroty horských velikánů, včetně nekonečných plání s panenským sněhem. vzhůru do Tyrolska.
Petr Havránek
Ski alp nad Schnalstalským údolím
Schnalstal, oblast v severní Itálii, na hranicích s Rakouskem se stala naší náhradní destinací po zpřísnění restrikcí u našich jižních sousedů. Improvizace, která se vyplatila. Když to nejde ze severu, půjde to z jihu!
Petr Havránek
Lago di Garda
Konečně! Tohle jednoduché slovo vystihuje vše, co je ukryto v mé duši. Konečně můžeme vyrazit dál, než za hranice naší republiky. A symbolicky do naší druhé “domoviny” - k jezeru Lago di Garda, Torbole.
Petr Havránek
Na skok v Totes Gebirge.
Hinterstoder, malá obec uprostřed bělostných hor Totes Gebirge a nad ní nejznámější a zároveň i nejvyšší hora pohoří Grosser Priel (2 515 m n. m.). To byl cíl naší víkendové akce.
Petr Havránek
Toulky po vrcholcích hor.
Hory fascinují mnohé z nás. Vysoké štíty, sahající až do oblak, strmé skály pokryté ledovcem i bujná vegetace v údolích. Zde je několik mých vzpomínek na letošní toulky po kopcích.
Petr Havránek
Ötzalské Alpy a výstup na Wildspitze (3.770 m.n.m.)
Vrchol druhé nejvyšší hory Rakouska Wildspitz, sahá do výšky 3.770 metrů a je pro zdatné alpinisty relativně snadno dostupný. Ovšem ne vždy to platí na sto procent...
Petr Havránek
Jak jsem nevylezl na Mont Blanc...
Střecha Evropy Mont Blanc (4.808 m n. m.) láká každoročně tisíce lezců a já nebyl výjimkou. Ale ne všichni mají to štěstí stanout na vrcholu.
Petr Havránek
Berchtesgadensko
Nejzazší oblast německého Bavorska tvoří jakýsi poloostrov na rakouském území a pro všechny, kteří se nechají zlákat k jeho návštěvě, bude zcela jistě příjemným překvapením.
Petr Havránek
Gasteinské údolí a okolní vrcholky
Za dalším ski alpovým dobrodružstvím odjíždíme do Vysokých Taur, až na samotný konec Gasteinského údolí, do vesničky Böckstein.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 221
- Celková karma 8,96
- Průměrná čtenost 729x