Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Česko- Saské Švýcarsko

17. 07. 2017 7:00:04
Víkend v kombinaci s volným dnem státního svátku, nám každoročně umožňuje vyjet někam dál než obyčejně. Tentokrát jsme se vydali k severo-západnímu výběžku Čech, do Česko-Saského Švýcarska.

Výchozím místem se nám stal autokemp Mezní Louky, který je asi 5km nad Hřenskem a z něhož se dá pohodlně dojít ke všem zajímavým místům národního parku. Hned za branou kempu je šotolinový plácek, určený pro karavany a právě tam bychom rádi rozbili náš tábor, ale než stačím zaparkovat, padá mi čelist na palubní desku. Na place se majestátně vypíná žlutý expediční vůz, velikosti Titaniku, takže když po chvilce civění parkuji vedle něj našeho drobečka, připadám si, jako bych přijel s dětskou hračkou.

Je pátek podvečer a tak i našim kamarádům Jardovi a Milanovi chvíli trvá, než se prokoušou pátečními kolonami a připojí se k nám, ale večerní plánování následujících dní je už společné.
Na českou část tohoto národního parku, jsme si vyčlenili dva dny a tím je de facto rozhodnuto, kam půjdeme. Být v těchto místech a nevidět Pravčickou bránu či soutěsky řeky Kamenice, by bylo neodpustitelné. V sobotu se tedy vydáváme k symbolu NP České Švýcarsko, k Pravčické bráně. Cesta k němu vede borovým lesem, podél pískovcových skal a díky jejich tvarové rozmanitosti máme o zábavu postaráno.

Pozorujeme malé otvory, voštiny v těle skal, mohutné kvádrové pukliny a pod tvary mnoha převisů si představujeme všemožné výjevy z našeho života. Po dvou hodinách chůze, jsme u největší pískovcové skalní brány v Evropě a k ní přilehlému Sokolímu hnízdu. Vskutku mimořádná podívaná, kterou kazí jen davy turistů, dychtící vidět tento skalní útvar, který vděčí za svůj tvar boční erozi na tohoto pískovcového ostrohu.

Kromě úchvatné podívané, nás čeká i nemilé překvapení. Jde o to, jakou formou zde vybírají vstupné. Nikdo nepochybuje, že si tento krásný kout přírody zaslouží, abychom svým vstupným přispěli k jeho obnově a udržení, ale ne všichni touží vidět bránu z jedné z mnoha vyhlídek a stačí jim pohled z terasy restaurace v Sokolím hnízdě. Ale i oni musí zaplatit vstupné a nemohu se tedy zbavit dojmu, že platím i za to, že si mohu koupit jídlo a pití. Stačilo by posunout pokladnu o 20 metrů dál a bylo by vše košer. Ale budiž, mám zaplaceno a dřív, než půjdeme na vyhlídky, jdeme na něco ke snědku. A tady přichází druhé rozčarování: Pivo v kelímku 50 Kč, bílá klobása s tvrdým chlebem na tácku 80 Kč. Buď je důvodem blízkost německé hranice, nebo jde o úplnou tupost provozovatele. Náladu si spravujeme až na jedné z vyhlídek, kde máme Pravčickou skálu a okolní Labské pískovce, jako na dlani. Podívaná, která se neomrzí.

Pro zpáteční cestu jsme si vybrali jednodušší variantu, sešli jsme dolů do Hřenska a ke kempu nás vyvezl autobus, což nám ušetřilo dobrou hodinu času, kterou holky věnují vyhřívání na slunci. "A co budeme dělat my?", mířím mojí otázkou na pánskou polovinu party a protože se mi nedostává odpovědi, velkopansky rozhoduji sám "jedeme na kola"! Trasa je jednoduchá, Hluboký důl-Vysoká Lípa, kde si dáme pivo a zpět. Nic dlouhého, ale pár kopečků zdolat musíme, abychom si ten zlatavý mok zasloužili. Po návratu nás stále svrbí prsty, jako bychom neměli dost a tak přichází dnešní poslední sport a tím je badminton. Rychle si ze šňůr vyrábíme kurt, natahujeme síť a jdeme na to! Na jedné straně dvorce Míla se Stáňou proti nim já s Jendou a může začít lítý boj, žádný míček není zadarmo a každý bojuje, jako lev. Dusím v sobě moji vrozenou soutěživost, ale nějak to nejde a zápas končím v transu. Ale vítězně! Nebýt blížícího se večera, kdo ví, co bychom ještě podnikli, takhle se jen rozcházíme do lesa pro dříví na večerní oheň.

Symbolem Hřenska jsou soutěsky na řece Kamenici, úzké koryto řeky vsazené do rozeklaných, vysokých skal a právě to je cíl nedělního výšlapu. Z Mezní Louky, půjdeme do obce Mezné, z ní na Mezní Můstek, rovnou doprostřed mezi Edmundovu a Divokou soutěsku. Bohužel máme smůlu, z Divoké soutěsky přes noc utekla voda a tak nám k prohlídce zbývá poslední ze tří soutěsek, Edmundova neboli Tichá, kterou zdoláváme pěšky i po vodě. A kde se vlastně vzal nápad splouvat soutěsky na řece Kamenici? No kde jinde než v hospodě! U Zeleného stromu a to roku 1877, kdy se pět dobrodruhů vsadilo, že soutěsku zdolají na voru. A pak že sezení u piva je ztráta času.

Máme za sebou dvě nejzásadnější místa národního parku, ale ani zdaleka není vyčerpáno, je tu spousta dalších příležitostí, kam vyrazit a tak stojíme před rozhodnutím, zda zůstat nebo popojet podle plánu k našim německým sousedům. Sasko nás láká, zejména 15km vzdálené Bad Schandau, se svojí jedinečnou tramvají, brázdící území Saského Švýcarska. Rozhodnutí není lehké, ale nakonec míříme na západ, nic méně nám není přáno. Obě cesty do Bad Schandau jsou buď dočasně uzavřené, nebo rozkopané a tak musíme volit alternativu, malou obec na kraji NP, Hinterhermsdorf. Na malé parkoviště nad obcí přijíždíme jen ve dvou, Jarda musel na otočku do Děčína pro oční kapky malé Verunce a tak ho teď přes telefon navigujeme k místu setkání. Program na pondělí je jasný, na kolech vyrazit do údolí hraniční říčky Křinice. Ráno se všichni chystáme jen Jarda vypadá, že právě vstal. "Co se děje lenochu, makej, makej", snažím se ho povzbudit v jeho úsilí, ale marně. Celou noc nezamhouřili oči, protože Verunka pro změnu chytila zánět do ucha a tak místo na kola, míří opět do Děčína. Nám se výlet náramně povedl a jen litujeme, že jsme údolím nemohli jet z Bad Schandau, protože místo je to krásné a bude-li jen trocha času, jistě se sem v budoucnu vrátíme.

Trochu nás hryže svědomí, že my si užíváme a Pištěci se mezitím trápí v Děčíně a tak se rozhodujeme jet za nimi a společně pokračovat k Lovosicím, kde druhá parta karavanistů pálí čarodějnice. Tak se i stalo a v brzké odpoledne se setkáváme v kempu u pískovny s druhou partou. Jsme ve vinařské oblasti a tak by byl hřích pít pivo, proto nasedáme na kola a jen tak, na zdař bůh, jedeme k Velkým Žernosekům doufajíc, že po cestě narazíme na nějakého vinaře. A štěstí nám přeje, jednoho jsme lapili a drze se mu cpeme do sklepa, naštěstí je vstřícný a začíná se chlubit svými výtvory. Ze čtyř vín se dalo pít jen jedno, ale to nám nebránilo se trochu rozpumpovat a užít si odpoledne. Pochopitelně myslíme i na ostatní a do batohu ukládáme pár PET lahví vína, z kterých po cestě trochu srkáme, ale oni nám to kamarádi odpustí. Večerní rej čarodějnic je tedy pořádně veselý a den končí hluboko po půlnoci.

Svátek práce slavíme jak se má, lenošením. Trochu jsme si pospali, dobře se najedli a pomalu, beze spěchu, se vydali k Táboru.

Autor: Petr Havránek | pondělí 17.7.2017 7:00 | karma článku: 13.18 | přečteno: 513x

Další články blogera

Petr Havránek

Zanzibar - z pralesa za delfíny

Jak dopadlo naše setkání s delfíny a je prales Jozani forest místem, kde lze pozorovat volně žijící opice Red Colobus? Na to odpoví další díl našeho poznávání ostrova.

18.9.2017 v 7:00 | Karma článku: 8.30 | Přečteno: 168 | Diskuse

Petr Havránek

Zanzibar - korálový rif

Máme za sebou krátkou aklimatizaci na ostrově a je nejvyšší čas k poznávání zdejší fauny a flóry. Před námi je návštěva spice garden a prozkoumání korálového rifu.

4.9.2017 v 7:00 | Karma článku: 10.70 | Přečteno: 329 | Diskuse

Petr Havránek

Zanzibar - přílet

Zanzibar, perla Indického oceánu, ostrov mnoha vůní a chutí, místo s nekonečně dlouhými plážemi, ale i rodiště Freddie Mercuryho. Právě do těchto míst, míří naše cesta.

25.8.2017 v 8:55 | Karma článku: 17.35 | Přečteno: 576 | Diskuse

Petr Havránek

Suchdol nad Lužnicí

Když se manželka svěří svým kamarádkám, že na víkend vyráží s rodinou do Paříže, může to u některých vyvolat i závist, ale jen co dodá, že se nejedná o velkoměsto na Seině, ale o kemp nedaleko Suchdola nad Lužnicí, vše je jinak...

21.8.2017 v 7:00 | Karma článku: 12.38 | Přečteno: 381 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Vladimír Hauk

Po schodech do nebe na nejnebezpečnější stezku světa

Dlážděná cesta - schody - cesta - plošina - delší schody - plošina - ještě delší schody - velkoplošná obrazovka - schody - plošinka - dlouhé schody - prudké schody - strmé schody - nekonečné schody - téměř kolmé schody - vrchol

20.9.2017 v 8:55 | Karma článku: 24.47 | Přečteno: 840 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 10:V BARGUZINU vycpané hlavy losů a též "báťuška" STALIN

"Tady to bylo, tady přebrodili řeku Barguzin", říkám si ráno při četbě knihy "Dlouhá cesta", dle níž natočen film "Útěk ze Sibiře" o utečencích ze sibiřského gulagu. "A my jsme teď tady, svobodní, i když ženatí, není to nádherné?"

20.9.2017 v 7:55 | Karma článku: 10.35 | Přečteno: 175 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 9:"V létě vozím turisty,v zimě basy s vodkou",říká JUDR Č.

Po devítihodinové plavbě na škuneru Volnyj napříč Bajkalem se při ústí velké řeky Barguzin ubytováváme u pohostinné rodiny Černovových, dostáváme masívní večeři a s chutí vstupujeme do očistné ruské baně i s březovými metličkami.

19.9.2017 v 7:38 | Karma článku: 9.03 | Přečteno: 235 | Diskuse

Klára Hájek Velinská

Pohoda a relax v krásných saunách

Tyto lázně a sauny jsme navštívili náhodou při cestě naším karavanem z Erdingu. Měli jsme den volna a rozhodli se nepospíchat domů a prodloužit si tak náš saunovací výjezd poznáním dalších termálních lázní.

18.9.2017 v 13:58 | Karma článku: 5.84 | Přečteno: 283 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Vzpomínky na Afriku

Seděl jsem na plážovém baru a uslyšel ruštinu. Což ještě neznamenalo, že by ten turista musel být z Ruska. A právě to mě zajímalo. Do Egypta se přece přímo z Ruska nelétá.

18.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 20.80 | Přečteno: 593 | Diskuse
Počet článků 141 Celková karma 12.69 Průměrná čtenost 489

Občasný cestovatel, který svými nápady"ničí" dovolené své rodině i přátelům. Moto je : I cesta je cíl".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.