NP Bavorský les je doslova protkán nepřeberným množstvím turistických stezek, zajímavých míst a na své si přijdou i milovníci cyklistiky. Nudit se rozhodně nebudete.
Bavorský les (Nationalpark Bayerischer Wald), území ležící na východě Bavorska, v těsném sousedství s NP Šumava, by si zasloužilo větší pozornost, než pouhé dva víkendové dny. Je opravdu těžké vybrat to nejlepší kam se vydat. Příroda, sklárny, bazény či zábava? Přes všechny ty možnosti se jeví největším lákadlem stezka v korunách stromů, nazývaná též bavorská Eiffelovka, nedaleko městečka Neuschönau.
V pátek v podvečer přijíždíme na parkoviště pod stezkou a první co mě praští přes nos, je cedule se zákazem nocování. Trochu jsem znejistěl, ale vzhledem k tomu, že je začátek sezóny, doufám v toleranci a karavan parkuji tak, aby co nejméně překážel. Noc jsme přečkali bez poplachu, ale hned z rána mě na můj přestupek upozorňuje místní ochránce. Slušně, ale jasně. Poděkoval jsem mu za jeho shovívavost a slibuji, že po prohlídce hned odjedeme. Nástup na stezku je pozvolný, snad aby si návštěvník zvykl, a teprve poté vás výtah vyveze vzhůru.
My jdeme po svých a pomalu se dostáváme ke korunám stromů, kde začíná pohodlná stezka, pojatá jako naučná. Ale myslí se i na zábavu, v několika místech jsou "dováděcí prvky", která cestu zpestří nejen dětem, ale i dospělým.
Ono přejít přes nestabilní překážky a mít pod sebou dvaceti metrovou hloubku, chce trochu odvahy. Na jejím konci nás čeká výstup do výšky 44m po 520m dlouhé spirálovité rampě, až na samý vrchol stavby. Máme štěstí, že je dnes dobrá viditelnost a tak se nám v celé své kráse ukazuje národní park a pochopitelně i dominanta okolí, kopec Luzný.
Druhou polovinu dne věnujeme prohlídce 12km dlouhému okruhu, který vede podél ohrad s volně potulující se zvěří, přičemž jednoznačným trhákem je rys, ale ten se našim zrakům umě vyhýbá. Ačkoliv nejsem zrovna příznivcem zoo parků, rád konstatuji, že tahle forma mi přišla jako příjemná.
Druhou dnešní zastávkou je nedaleká obec St. Englmar-Grün a zábavní park Egidi-Buckel, kde je kromě mnoha dalších atrakcí i nejdelší bobová dráha v Bavorsku. Jenda je nadšený, střídá skluzavky, trampolíny, lezeckou stěnu, bobovou dráhu a to stále do kola až do setmění.
I neděle slibuje krásné počasí a viditelnost, bylo by tedy škoda vynechat další stezku v korunách stromů, která je na protějším kopci, WaldWipfelWeg. Je jinak koncipovaná, než ta včerejší, nemá žádnou vyvýšenou rozhlednu a prochází se pouze po visutém chodníku, zavěšeném na 30m vysokých betonových sloupech. Co však mají obě stezky společné, je naučný okruh po okolí a okouzlující výhled na přírodu z ptačí perspektivy.
To je poslední zastávka naší cesty NP Bavorský les a vracíme se zpět na Šumavu, konkrétně k parkovišti v Nové Hůrce, které je výchozím místem k nejvýše položenému ledovcovému jezeru Laka. Cesta k němu vede po modré značce a je natolik jasná, že není zapotřebí mapy. Alespoň si to myslíme a necháváme ji v karavanu. Ale brzy zjišťujeme, že by se nám hodila. Nevím, jak se to mohlo stát, ale zanedlouho scházíme se značené trasy a s rozpaky zůstáváme stát na křížení dvou cest. Kam teď? Naštěstí se k nám po jedné z nich blíží turista a ochotně nás orientuje v terénu. "Jste úplně špatně a máte dvě možnosti. Buď se vraťte dolů k parkovišti a začněte znovu, nebo se dejte touhle cestou a ta vás přivede zpět na modrou" a ukazuje směrem do lesa, na úzkou stezku.
S poděkováním se loučíme a noříme se po pěšině do hustého lesa. Asi po půl hodině jsme u konce. Ne se silami, ale s orientací. Cestička se definitivně ztratila v houští, a jestli jí nechceme následovat, nezbývá, než se tou samou cestou vrátit zpět. Po dvou hodinách jsme zpět u karavanu, výlet to byl pěkný, jen na jiné místo, než jsme chtěli. Takže nám Laca již podruhé zůstává zapovězené. Do třetice všeho nejlepšího, ale s mapou!
