Lyžování v rakouském Wurzeralmu.
Jarní prázdniny každoročně trávíme na horách a podle jejich termínu je to buď začátek, nebo konec lyžařské sezóny. Tento rok na nás vyšel březen, což tedy znamená jarní lyžování. A k tomu patří i slunce, které nám předpověď slibuje v malém lyžařském středisku Wurzeralm. Jedeme vlastně do známých míst, Wurzeralm je na opačné straně masivu Warscheneck, kde je nám dobře známý Hinterstoder. Na rozlehlé parkoviště přijíždíme společně s Martinem v úterý před setměním a parkujeme tak blízko od lanovky, že stačí vystrčit ruku z okénka a jsem u kasy.... přeháním, ale tohle je jedna z dalších výhod karavaningu, stát pohodlně a blízko lanovky.
Středeční ráno, budí nás obvyklý ruch přijíždějících lyžařů, což je neklamná známka toho, že máme vstávat i my. Za tu dobu, co jezdíme karavanem, jsme si vytvořili systém a pevný ranní rituál. Já vstávám první, stavím na kávu a chystám snídani. Ostatní vyčkávají, až do okamžiku, než pára rozezní mokka konvičku a karavanem zavoní čerstvá káva. Po společné snídani se opět úkoly dělí. Já odcházím do koupelny, Jenda se obléká a jde ven připravit lyže. Zdá se to být jednoduché a možná i zbytečné, ale dva současně se oblékající lyžaři na 3m2 se podobají ranní zácpě v metru a o to nikdo nestojí. Dnes bude krásný den, slunce pomalu šplhá z poza skal a my vyjíždíme nadzemním vláčkem do sedla, ke sjezdovkám.
Sníh je díky mrazu krásně pevný a nám trvá dobré tři hodiny, než projedeme všechny sjezdovky, které zdejší areál nabízí. Před polednem se jdeme posilnit. Výborné jídlo, pivo a jasná obloha mě a Martina trochu zpomalují v dalším lyžování, takže na svah vysíláme jen děti a sami je s půllitrem piva a sluncem ve tváři, rozvážně sledujeme. Ale bez obav, šnapsu jsme se vyhnuli....
Počasí dělá svoje, ze sněhu je břečka a děti žadoní o návrat ke karavanům, prý si budou hrát ve zbytcích sněhu a kopat iglú. Ale dolů jedeme po svých, žádný vláček, zní naše rozhodnutí. Pouštíme se kopcem dolů, po široké a pohodlné sjezdovce, ale jen do míst, kde bílý jazyk končí a začíná zelená louka.
Dál musíme po svých. Naštěstí to není tak daleko a navíc se na nás u pokladen směje otevřená hospoda. Děti odchází do karavanů a my pokračujeme v téměř dokonalém pitném režimu. Jak pokročil den, pokročila i naše benevolence k dětem a jejich hrám. Výsledkem bylo, že čistily koryto nedalekého potoka, takže jsme je mohli ždímat. Uléháme nezvykle brzo, jednak jsme unaveni a také nás zítra čeká brzké vstávání, abychom byli mezi prvními na kopci a vydováděli se na manšestru. A jak jsme si naplánovali, tak jsme i provedli. Dopolední lyžování je skvělé a lítáme nahoru, dolů, abychom poté zopakovali včerejší program. Ale plány klidného odpoledne nám nabourávají děti. Bez rodičů to není ono a začínají prudit. Nevím už koho to napadlo, ale je to skvělá myšlenka. Jendovi a Lucce dáváme do ruky prázdný půllitr jako nástroj ke stavění hradů ze sněhu a vyzýváme je k tvorbě. Geniální.
Nevím co stále ty naše ženy mají s tím hlídáním, vždyť je to tak jednoduché a navíc nás to baví. Hodina klidu je za námi a my vyrážíme dolyžovat den. Večer se k nám přidává Jirka, který křtí svůj nový karavan právě tímto prvním výjezdem. Tím pádem je o večerní zábavu postaráno, protože karavanisté se vyznačují tím, že jsou schopni diskutovat o svém koníčku dlouhé a dlouhé hodiny. Předpověď počasí se plní do puntíku a pátek je opět zalitý sluncem. Dnes jsme "za držáky" a lyžujeme téměř bez přestání až do odpoledne, kdy sjíždíme do údolí a vydáváme se pěšky, po pěšině podél řeky do nedalekého Spital am Phyrm. Měla to být trochu změna a zároveň odměna pro děti ve formě večeře v nějaké z místních hospod. Cesta tam, byla ještě plná elánu a veselí, ale vše mělo skončit v centru města, kde byla otevřena pouze jedna zahulená hospoda, půjčovna lyží a čerpací stanice! To je konec iluzí a začátek nekonečných slibů našim dětem, které musíme motivovat k 6km pochodu zpět. A tak pěkně to dnes začalo.... Sobota je posledním dnem, kdy si Jenda může dát svůj oblíbený germknödel, loučíme se z ve Wurzeralmem, bylo tu krásně.
3/2007
Petr Havránek
Přírodní park Fanes-Sennes
Sotva nám stačily oschnout stoupací pásy a už míříme na další zastávku naší skialpové tour. Tentokrát to bude jihotyrolská část Dolomit, přírodní park Fanes.
Petr Havránek
Lechtálské Alpy, Bach.
Pro otevření letošní skialpové sezóny si vybíráme západní kout Rakouska, Lechtálské Alpy s úzkými údolími a strmými vršky kopců, sahající vysoko nad dva tisíce metrů.
Petr Havránek
Turecko, výstup na Ararat 5.137 m n.m.
Většina turistů míří do Turecka za mořem a památkami, my vybočíme z řady. Naším cílem je východ země a bájná hora Ararat.
Petr Havránek
Grossglockner trochu jinak...
Nejvyšší horu Rakouska není třeba dlouze představovat. Na jejím vrcholu jsem stanul v roce 2019, tehdy v plné lezecké výzbroji. Tentokrát to celé bude trochu jiné...
Petr Havránek
Azorské ostrovy
Azorské ostrovy, devět perel navlečených na atlantickém náhrdelníku. Nespoutaná příroda a ráj pro vyznavače outdoorových aktivit. Tak lze krátce charakterizovat autonomní území Portugalska.
Petr Havránek
Velikonoční Mallorca
Perla Středozemního moře, místo s příjemným celoročním podnebím, takový je ostrov Mallorca. Španělské území je rájem pro cyklisty, trekaře i milovníky odpočinku, dobrého jídla a pití.
Petr Havránek
Gruzie – Velký Kavkaz
Gruzie je pro nás Středoevropany ještě stále exotickým koutem planety. Většina cestovatelů si k poznání země vybírá letní měsíce, my ne! Poletíme v plné zimní sezóně a oblast Velkého Kavkazu poznáme se skialpými lyžemi na nohou.
Petr Havránek
Dolomity na skialpech.
Dolomity máme všichni rádi, většina z nás se jimi proháněla na kole, prošla po turistických stezkách, nebo se nechala ohromit jejich majestátností a krásou z hřebenů rozeklaných skal. Ale se skialpovými lyžemi to bude premiéra.
Petr Havránek
Cesta severním Vietnamem
Vietnam, země na jihovýchodě Asie byla v mém hledáčku již dvakrát. Ale pokaždé se mi do odletu připletly nějaké nepříjemnosti a z cesty sešlo. Tentokrát vše klaplo. Do třetice všeho dobrého, snad ...
Petr Havránek
Grossarl a okolní kopce
Krátké volno strávíme u našich jižních sousedů, jen hodinu cesty od Salzburgu, v malém městečku Großarl.
Petr Havránek
Z Insbrucku na Stubai.
Když se řekne Stubai, většině z nás se vybaví ledovec, lyžování, nebo vysoko horská turistika. U mě to bylo do prvního červencového víkendu stejné. Ale po něm už ne!
Petr Havránek
Norsko, Sunnmorské Alpy.
Norsko je mekkou cestovatelů, toužících po volném pohybu v nespoutané přírodě s nekonečným množstvím fjordů, zálivů, ale i malebných vesniček a měst. Naše cesta míří do srdce Sunnmorských Alp, k fjordu Hjorundfjord.
Petr Havránek
Ötztalské Alpy – okolí Längenfeldu.
Ötztalské Alpy jsou zaslíbeným místem všech skialpinistů. Dobře dostupná oblast s příjemnými kopečky i ostrými hroty horských velikánů, včetně nekonečných plání s panenským sněhem. vzhůru do Tyrolska.
Petr Havránek
Ski alp nad Schnalstalským údolím
Schnalstal, oblast v severní Itálii, na hranicích s Rakouskem se stala naší náhradní destinací po zpřísnění restrikcí u našich jižních sousedů. Improvizace, která se vyplatila. Když to nejde ze severu, půjde to z jihu!
Petr Havránek
Lago di Garda
Konečně! Tohle jednoduché slovo vystihuje vše, co je ukryto v mé duši. Konečně můžeme vyrazit dál, než za hranice naší republiky. A symbolicky do naší druhé “domoviny” - k jezeru Lago di Garda, Torbole.
Petr Havránek
Na skok v Totes Gebirge.
Hinterstoder, malá obec uprostřed bělostných hor Totes Gebirge a nad ní nejznámější a zároveň i nejvyšší hora pohoří Grosser Priel (2 515 m n. m.). To byl cíl naší víkendové akce.
Petr Havránek
Toulky po vrcholcích hor.
Hory fascinují mnohé z nás. Vysoké štíty, sahající až do oblak, strmé skály pokryté ledovcem i bujná vegetace v údolích. Zde je několik mých vzpomínek na letošní toulky po kopcích.
Petr Havránek
Ötzalské Alpy a výstup na Wildspitze (3.770 m.n.m.)
Vrchol druhé nejvyšší hory Rakouska Wildspitz, sahá do výšky 3.770 metrů a je pro zdatné alpinisty relativně snadno dostupný. Ovšem ne vždy to platí na sto procent...
Petr Havránek
Jak jsem nevylezl na Mont Blanc...
Střecha Evropy Mont Blanc (4.808 m n. m.) láká každoročně tisíce lezců a já nebyl výjimkou. Ale ne všichni mají to štěstí stanout na vrcholu.
Petr Havránek
Berchtesgadensko
Nejzazší oblast německého Bavorska tvoří jakýsi poloostrov na rakouském území a pro všechny, kteří se nechají zlákat k jeho návštěvě, bude zcela jistě příjemným překvapením.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 221
- Celková karma 8,96
- Průměrná čtenost 729x