Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Gastro víkend na Šumavě.

Jídlo je požitek, chuť, vůně, vzhled, to vše na nás útočí ze všech stran. A přidáte-li k tomu prostředí Šumavy, jste v gastronomické nirváně. My jsme podrobili testu jednu z restaurací, známou z televizního pořadu. 

Doprovodným jevem všech těch pořadů o vaření a zdravém životním stylu, je nejen náprava nás hříšníků, kteří ujíždíme na smaženém sýru, ale nabízí nám možnost spojit několik zážitků dohromady. Je tu nový fenomén - gastro turistika.

Aniž by v to byl " Třeštíkovský" záměr, sledovali jsme vývoj a cestu ke slávě jedné malé, zapadlé hospůdky v podhůří Šumavy - U Štěpána, Vojetice

Píše se rok 2009, Zdenek Pohlreich přijíždí do Vojetic a jeho recenze hospody U Štěpána je natolik skvělá, že lze očekávat raketový úspěch sympatických majitelů Štěpána a Zdeničky. Mediální propagace zasahuje i nás a v říjnu se společně s kamarády vydáváme do Vojetic. Raději si předem rezervujeme místa, ale do telefonu se mi dostává ujištění, že to není třeba, prý se určitě vmáčkneme. Počasí je typicky podzimní, uplakané, ale to by náš program pro dnešní večer nemělo nijak ovlivnit. Součástí farmy, kde chovají skot Charolais, je nejen hospoda, ale i malý, útulný kemp, kam s velkou opatrností najíždí naše karavany. Jsme obezřetní, protože půda je podmáčená a neradi bychom zde zapadli nebo zničili trávník.

Do večeře nám zbývá ještě nějaký čas, který využíváme ke krátké procházce po okolí. Samotná hospoda, sousedící s hospodářským stavením, vypadá z vnějšku upraveně a my plni očekávání otvíráme dveře.

Interiér je vyveden ze dřeva, na podlaze kameny, vše citlivě poskládáno. Za výčepem se na nás usmívá paní Zdenka a ukazuje na stůl, který bude pro dnešní večer jenom náš. Po očku šmíruji okénkem do kuchyně, zda nezahlédnu kuchaře a spolumajitele v jedné osobě, Štěpána a mám kliku. Je na svém místě. Člověk se neubrání srovnání toho co vidí v televizi s tím, co nyní prožívá a rád přiznávám, že dojem jsem si ani v nejmenším nezkazil. Je tu příjemně. Jídelníček je plný jistě skvělého jídla, ale musíme přeci jen ochutnat to, co zde vychválil slavný kuchař. A nejsme zklamáni. Skvělá chuť, vše připraveno podomácku a na jídle je vidět péče, s jakou to kuchař vařil. Lehký zmatek servisu a chaos mi vůbec nevadí, patří to sem. Odcházíme spokojeni a upřímně přejeme mladé dvojici úspěch.

Rok s rokem se sešel a my se vracíme zpět do Vojetic. Ale není to tak jednoduché, jako v minulém roce na podzim. Můj úterní telefonát s žádostí o rezervaci padá na neúrodnou půdu " Omlouváme se, ale v sezóně máme o víkendech zcela plno" zaznívá ze sluchátka, ale vzápětí mi svítá naděje " snad na příští týden, to se mi tu uvolnila nějaká místa". Není nad čím váhat, bereme.

Přehazujeme si víkendový program a gastornomie přijde na řadu až za týden. Byť máme rezervaci až na sobotu, do kempu přijíždíme již v pátek doufaje v zázrak. Ten se nekoná. Hospoda je zcela plná. Na první pohled je vidět změna, nejen spousta zákazníků, ale i exteriér doznal změn. Je vidět, že dobrá kuchyně funguje. Máme tedy volný páteční večer, ale zdá se nám škoda ho jen tak prosedět u prázdných stolů před karavanem. Jdeme přemlouvat obsluhu, zda bychom si nemohli objednat tataráky a sníst je v kempu. Po lehkém nátlaku slavíme úspěch. Netrvá to dlouho a tři číšníci si to valí k našim karavanům, ruce plné talířů s masem a topinkami. Ochota a výborné jídlo nás vystřelují o další patro spokojenosti výše. 

Na sobotu jsme si naplánovali kola a výlet po okolí. Po prostudování mapy a zejména vrstevnic na mapě, se vytváří tým A, který se vydá po farmářské stezce pěšky a ambiciozní tým B, jenž hodlá vyjel na kole do okolních kopců. 

Všichni tak nějak očekáváme, že to nebude žádné Třeboňsko, ale skutečnost některé z nás silně zaskakuje. Hned po dvou kilometrech sjíždíme z asfaltu a míříme polní cestou kolmo do kopce, až k vrcholu v 950 m. Na konci stoupání se o některé z nás pokouší srdeční slabost a to je jen začátek výletu ..... Následují sjezdy, stoupání, sjezdy, stoupání  ....... a konečně vytoužený cíl, hospoda v Hartmanicích. Nevím, zda to bylo tím obědem, ale Martin objevil v nohou novou sílu a trhá řetěz. Naštěstí ne někde v pustině, ale na okraji vesnice, takže máme  k ruce místního kutila i s dílnou. Okruh jsme dokončili lehce po páté hodině, krátce oddychli a jde se na vytouženou večeři. Hned u vstupu je vidět zásadní změna, oproti minulé návštěvě. Zcela plno, na obsluhu tu není jen paní majitelka, ale několik číšníků kmitajících od stolu ke kuchyni a zpět. Jídelníček se poněkud obměnil, zůstaly  "pecky" a ty doplnily další, nové pokrmy. I ceny jsou jiné, odhadem o 20% vyšší, ale to není na překážku. Na obsluze je vidět, že jde o brigádníky, trochu plavou, ale vše zachraňuje jídlo, které si zachovalo punc dokonalosti. Do karavanů se sotva odvalujeme, jsme spokojeni, jen mám pocit, že to majitelům malinko přerůstá přes hlavu. Snad to ustojí, držím palce.

Trvalo nám čtyři roky, než jsme znovu objevili hospodu U Štěpána. A jaké bylo naše poznání? Porovnejte sami. Poslední prázdninový víkend jsme se rozhodli věnovat dobrému jídlu v krásném prostředí Šumavy. V týdnu jsem zamluvil stůl v hospodě U Štěpána ve Vojeticich a jako druhou štaci jsme zvolili hospodu Na Rovině, nedaleko Hartmanic. Hospodu U Štěpána navštěvujeme již po třetí, takže máme možnost srovnání a posouzení směřování hospody od doby těsně po odvysílání pořadu až do dneška. Uvidíme, kam to manželé Rudovi svojí pracovitostí, spojenou s TV masáží dovedli. 

Do Vojetic  přijíždíme asi dvě hodiny před rezervací, která je pro návštěvu hospody nutností. Od minula došlo k zásadní změně, venkovní pergola je zasklená a stala se pevnou součástí hospody.

Od oběda nejím a připravuji se na pořádnou dávku jídla. Žaludek snad vytušil, že jsme na místě a hlasitě se dožaduje své porce. Dobrá, zkusíme, zda není náš stůl již volný a paní Štěstěna je doma. Obsluha nás uvádí ke stolu. Ano, čtete dobře, jsme s noblesou posazeni ke stolu a to není zdaleka všechno. Interiér doznal zásadních změn, je zde vidět ruka zkušeného designéra, vše dovedeno k dokonalosti, zkušený a servilní servis obíhá stoly, jako by tančil Labutí jezero. Kde je ta útulná vesnická hospoda, ptám se sám sebe. Ale na další přemýšlení není čas, před námi je to hlavní, jídlo. Začínáme játrovou paštikou s domácím chlebem a uzeným hovězím jazykem. Obojí výborné. Hlavní chod měl být perlou večera, proto pečlivě vybíráme. Syn vsází na žebra a byla skvělá, Lenka burger chuťově dobrý, ale na můj vkus malá porce. A jak to tak u mě bývá, vybírám si opět gastro smůlu. Co jiného bych si měl na bio farmě, vyhlášené čerstvým hovězím dopřát, než biftek ze svíčkové. Navíc upravený ve vakuu, metodou Sous Vide. S velkou chutí se pouštím do jídla, ale ouha. Polovina masa je absolutně syrová! Zklamání je veliké a dávám ho najevo i obsluze, která sklízí ze stolu. K mému překvapení je reakce nulová. Chuť jsem si spravil tatarákem, ale náladu nikoli. I po návratu do karavanu ze sebe stále nemohu setřást zklamání. Pocity jsou smíšené. Zažil jsem začátky hospody, kdy jí neuvěřitelně pomohl televizní pořad, ale stále za ní stáli oni, roztržití, ale milí majitelé. Skvělé jídlo, poctivý servis a příjemné prostředí. Druhá návštěva nám již předvedla, jak dobře se Rudovi chytili šance. Nové vybavení, zastřešená terasa, systém v obsluze a majitel v kuchyni předvádějící stále výborné výkony. A poslední návštěva? Vše dovedeno do dokonalosti, servis, obsluha , interiér,  marketing hodný nejlepších pražských restaurací. A to je asi to, co mi vadí. Zcela se vytratil ten duch obyčejné, poctivé restaurace. To co jsem dnes viděl, mi přijde sem na Šumavu nepatřičné, až moc dokonalé. Pro mě je to konec příběhu o americkém snu . A vem čert to syrové maso. Ráno tak trochu zápasím s tím, že bych rád svůj pocit sdělil i majitelům. Vůbec nejde o stěžování si, jen jsem jim chtěl upřímně vypovědět svoje pocity. Sám vím, že zpětná vazba od zákazníků, klientů, je nesmírně důležitá, člověka mnohdy vytrhne z "vlastní spokojené bubliny". Ale nakonec jsem od osobního setkání ustoupil a svůj dojem jim sdělil e-mailem. Bez odpovědi......., ale i to je vlastně odpověď. Startujeme a svůj domeček na kolečkách přemisťujeme o pár kilometrů dál, k penzionu Rovina.

Nazouváme si trekové boty a vyrážíme na šestikilometrový okruh po okolí. A protože právě vrcholí houbařská sezóna a navíc houby rostou "jako po dešti", máme o zábavu postaráno. Je jich tolik, že se soustředíme jen na hřiby a lišky. Z těch máme s Jendou největší radost, protože jejich množství je takové, že si v týdnu můžeme uvařit náš milovaný liškový krém. 

Po návratu k hospodě, jsme se odměnili pozdním obědem a brzkou večeří. Svíčková z jelena, jehněčí koleno a vrabec, vše top kvalita. 

Náš gastro výlet byl poučný a sytý. Slovy Pavla Maurera: nejezte, nepijte a pokud možno, ani nežijte blbě!

 

Autor: Petr Havránek | středa 8.3.2017 7:00 | karma článku: 19,14 | přečteno: 1089x
  • Další články autora

Petr Havránek

Přírodní park Fanes-Sennes

Sotva nám stačily oschnout stoupací pásy a už míříme na další zastávku naší skialpové tour. Tentokrát to bude jihotyrolská část Dolomit, přírodní park Fanes.

13.2.2024 v 6:12 | Karma: 8,29 | Přečteno: 165x | Diskuse| Cestování

Petr Havránek

Lechtálské Alpy, Bach.

Pro otevření letošní skialpové sezóny si vybíráme západní kout Rakouska, Lechtálské Alpy s úzkými údolími a strmými vršky kopců, sahající vysoko nad dva tisíce metrů.

27.1.2024 v 6:00 | Karma: 9,62 | Přečteno: 161x | Diskuse| Cestování

Petr Havránek

Turecko, výstup na Ararat 5.137 m n.m.

Většina turistů míří do Turecka za mořem a památkami, my vybočíme z řady. Naším cílem je východ země a bájná hora Ararat.

5.9.2023 v 6:00 | Karma: 22,58 | Přečteno: 694x | Diskuse| Cestování

Petr Havránek

Grossglockner trochu jinak...

Nejvyšší horu Rakouska není třeba dlouze představovat. Na jejím vrcholu jsem stanul v roce 2019, tehdy v plné lezecké výzbroji. Tentokrát to celé bude trochu jiné...

6.8.2023 v 8:00 | Karma: 17,43 | Přečteno: 681x | Diskuse| Cestování

Petr Havránek

Azorské ostrovy

Azorské ostrovy, devět perel navlečených na atlantickém náhrdelníku. Nespoutaná příroda a ráj pro vyznavače outdoorových aktivit. Tak lze krátce charakterizovat autonomní území Portugalska.

8.5.2023 v 11:25 | Karma: 16,81 | Přečteno: 839x | Diskuse| Cestování

Petr Havránek

Velikonoční Mallorca

Perla Středozemního moře, místo s příjemným celoročním podnebím, takový je ostrov Mallorca. Španělské území je rájem pro cyklisty, trekaře i milovníky odpočinku, dobrého jídla a pití.

18.4.2023 v 12:26 | Karma: 16,06 | Přečteno: 356x | Diskuse| Cestování

Petr Havránek

Gruzie – Velký Kavkaz

Gruzie je pro nás Středoevropany ještě stále exotickým koutem planety. Většina cestovatelů si k poznání země vybírá letní měsíce, my ne! Poletíme v plné zimní sezóně a oblast Velkého Kavkazu poznáme se skialpými lyžemi na nohou.

10.3.2023 v 7:00 | Karma: 16,50 | Přečteno: 664x | Diskuse| Cestování

Petr Havránek

Dolomity na skialpech.

Dolomity máme všichni rádi, většina z nás se jimi proháněla na kole, prošla po turistických stezkách, nebo se nechala ohromit jejich majestátností a krásou z hřebenů rozeklaných skal. Ale se skialpovými lyžemi to bude premiéra.

17.2.2023 v 12:14 | Karma: 11,74 | Přečteno: 215x | Diskuse| Cestování

Petr Havránek

Cesta severním Vietnamem

Vietnam, země na jihovýchodě Asie byla v mém hledáčku již dvakrát. Ale pokaždé se mi do odletu připletly nějaké nepříjemnosti a z cesty sešlo. Tentokrát vše klaplo. Do třetice všeho dobrého, snad ...

6.12.2022 v 15:31 | Karma: 19,94 | Přečteno: 671x | Diskuse| Cestování

Petr Havránek

Grossarl a okolní kopce

Krátké volno strávíme u našich jižních sousedů, jen hodinu cesty od Salzburgu, v malém městečku Großarl.

18.8.2022 v 10:47 | Karma: 12,25 | Přečteno: 243x | Diskuse| Cestování

Petr Havránek

Z Insbrucku na Stubai.

Když se řekne Stubai, většině z nás se vybaví ledovec, lyžování, nebo vysoko horská turistika. U mě to bylo do prvního červencového víkendu stejné. Ale po něm už ne!

29.7.2022 v 8:32 | Karma: 15,81 | Přečteno: 355x | Diskuse| Cestování

Petr Havránek

Norsko, Sunnmorské Alpy.

Norsko je mekkou cestovatelů, toužících po volném pohybu v nespoutané přírodě s nekonečným množstvím fjordů, zálivů, ale i malebných vesniček a měst. Naše cesta míří do srdce Sunnmorských Alp, k fjordu Hjorundfjord.

8.4.2022 v 7:00 | Karma: 16,10 | Přečteno: 516x | Diskuse| Cestování

Petr Havránek

Ötztalské Alpy – okolí Längenfeldu.

Ötztalské Alpy jsou zaslíbeným místem všech skialpinistů. Dobře dostupná oblast s příjemnými kopečky i ostrými hroty horských velikánů, včetně nekonečných plání s panenským sněhem. vzhůru do Tyrolska.

19.2.2022 v 7:00 | Karma: 13,73 | Přečteno: 260x | Diskuse| Cestování

Petr Havránek

Ski alp nad Schnalstalským údolím

Schnalstal, oblast v severní Itálii, na hranicích s Rakouskem se stala naší náhradní destinací po zpřísnění restrikcí u našich jižních sousedů. Improvizace, která se vyplatila. Když to nejde ze severu, půjde to z jihu!

18.12.2021 v 7:00 | Karma: 11,20 | Přečteno: 285x | Diskuse| Cestování

Petr Havránek

Lago di Garda

Konečně! Tohle jednoduché slovo vystihuje vše, co je ukryto v mé duši. Konečně můžeme vyrazit dál, než za hranice naší republiky. A symbolicky do naší druhé “domoviny” - k jezeru Lago di Garda, Torbole.

18.11.2021 v 14:38 | Karma: 17,81 | Přečteno: 624x | Diskuse| Cestování

Petr Havránek

Na skok v Totes Gebirge.

Hinterstoder, malá obec uprostřed bělostných hor Totes Gebirge a nad ní nejznámější a zároveň i nejvyšší hora pohoří Grosser Priel (2 515 m n. m.). To byl cíl naší víkendové akce.

27.9.2020 v 7:00 | Karma: 16,47 | Přečteno: 629x | Diskuse| Cestování

Petr Havránek

Toulky po vrcholcích hor.

Hory fascinují mnohé z nás. Vysoké štíty, sahající až do oblak, strmé skály pokryté ledovcem i bujná vegetace v údolích. Zde je několik mých vzpomínek na letošní toulky po kopcích.

29.8.2020 v 7:00 | Karma: 19,25 | Přečteno: 467x | Diskuse| Fotoblogy

Petr Havránek

Ötzalské Alpy a výstup na Wildspitze (3.770 m.n.m.)

Vrchol druhé nejvyšší hory Rakouska Wildspitz, sahá do výšky 3.770 metrů a je pro zdatné alpinisty relativně snadno dostupný. Ovšem ne vždy to platí na sto procent...

17.8.2020 v 7:00 | Karma: 16,03 | Přečteno: 681x | Diskuse| Cestování

Petr Havránek

Jak jsem nevylezl na Mont Blanc...

Střecha Evropy Mont Blanc (4.808 m n. m.) láká každoročně tisíce lezců a já nebyl výjimkou. Ale ne všichni mají to štěstí stanout na vrcholu.

31.7.2020 v 5:00 | Karma: 17,12 | Přečteno: 581x | Diskuse| Cestování

Petr Havránek

Berchtesgadensko

Nejzazší oblast německého Bavorska tvoří jakýsi poloostrov na rakouském území a pro všechny, kteří se nechají zlákat k jeho návštěvě, bude zcela jistě příjemným překvapením.

18.7.2020 v 10:16 | Karma: 24,58 | Přečteno: 1090x | Diskuse| Cestování
  • Počet článků 221
  • Celková karma 8,96
  • Průměrná čtenost 729x
Občasný cestovatel, který svými nápady"ničí" dovolené své rodině i přátelům. Moto je : I cesta je cíl".

Seznam rubrik