Polabí a Kersko

Polabí, krajina, která doposud stála opodál našeho zájmu. Stále jsem odkládal návštěvu a je čas vše napravit. Nymburk, Poděbrady a Kersko, to jsou místa, která stojí za to navštívit.

Počasí jsem objednal, teď ještě vybrat místo, z kterého budeme vyrážet za poznáváním území podél řeky Labe. Geograficky se mi nejvíc líbí okolí Lysé nad Labem, kde je u obce Ostrá kemp přímo u řeky a vedle vedoucí cyklostezky. Je vybráno, můžeme vyrazit. Ale před tím ještě vyčkáváme na příjezd kamaráda Míry, který za námi spěchá se synem Vojtou z Písku. Jsme komplet, vyrážíme. Přes vysílačky si domlouváme trasu a protože Míra nemá na obytném voze dálniční známku, pojedeme mimo dálnice, směr Český Brod. Ale stačí chvilka nepozornosti a Míra v Mirošovicích míjí odbočku a nevyhnutelně se řítí na D1. Začíná mezi námi neoficiální závod. Já jedu původní trasou, soupeři po dálnici ( se zastávkou na koupi známky). Souboj končí remízou, ke kempu Wostrey kemp přijíždíme téměř nastejno. Hned u vjezdu nás vítá majitel a vstřícně, s úsměvem, nám vybírá místo pro zaparkování. Vzhledem k tomu, že kemp je ze 4/5 zaplněn přívěsy na stálo, vyfasovali jsme nad míru strategické místo, nedaleko bufetu, ve kterém hned zaháníme žízeň. Ale dlouho nám ta pohoda nevydržela, silný vítr v kombinaci s komáry, nás nutí k ústupu do karavanů. O půlnoci se k nám připojuje bratr Martin a pánský víkend může začít. Ráno nasedáme na kola a po levém břehu Labe ujíždíme přes Nymburk a Poděbrady, k cíli cesty - soutoku Labe s Cidlinou.

Zpět se vracíme po druhém břehu a postupně navyšujeme frekvenci šlapání v domnění, že ujedeme blížícím se mrakům. Neujeli. Naštěstí nás průtrž mračen potkává nedaleko sportovního centra a my se můžeme schovat před deštěm pod jeho střechu.

Nepohoda však netrvá dlouho a navíc přináší rozptýlení pro všechny děti, které teď, když pokračujeme v jízdě, vymetají všechny možné kaluže. Je čas na přestávku. Náhodně vybíráme malou hospůdku pod mostem a čeká nás milé překvapení. Výčepní si s pivem doslova hraje a jeho kvalita je přímo božská. Až jsme si museli dát tři. V podvečer projíždíme bránou kempu, v nohách 60 km a hlad, že bychom se o něj mohli opřít. Rychle přichází na řadu grilování a vítání posledního chlapa do party, Honzy. Odpouštíme mu pozdní příjezd, protože z karavanu postupně vyndavá spoustu pochutin a byli bychom tedy sami proti sobě.

V neděli míříme na opačnou stranu než včera, jedeme do Kerska. Pochopitelně je naším cílem proslulá Hájenka Kersko. A stejně jako protagonisté kultovní scénky z filmu Slavnosti sněženek, i my řešíme, zda si dát kančí kýtu s šípkovou omáčkou nebo raději se zelím. Ale dobré bylo obojí. 

Po gastronomickém zážitku jedeme směrem na Nymburk, volíme cestu napříč lesem, krásným písčitým terénem, abychom se zanedlouho napojili na stezku podél Labe. Bohužel dnes musíme vynechat hospodu pod mostem, protože končí víkend a nás čeká návrat domů.