Z Nové Pece na Hochficht a další povyražení.

Tento výjezd na Lipensko se plánoval dlouho dopředu a byl zasvěcen cyklistice. Rádi jsme přijali pozvání našich přátel na víkendové "bajkování" po okolí Nové Pece. 

Hostitel a zároveň průvodce Rosťa, nás nalákal na neobvyklé trasy Šumavou a to včetně přejezdu k našim sousedům do Rakouska. Tomu se nedá odolat! První část party vyráží na Lipno po vlastní ose již v pátek ráno, další skupinka měla v plánu dojet až v sobotu ráno a já jsem tak napůl. Rád bych vyjel v pátek odpoledne, na druhou stranu mě láká večerní představení divadla Sklep s kultovními  Mlýny. Nezbude, než udělat kompromis, večer kultura a brzo ráno odjezd. Původně jsem chtěl jet s ostatními, ale tušíc, že to nebude tak jednoduché, vyrážím sám. Moje tušení bylo správné, Maki nezklamal a zaspal. Tím nabral jejich příjezd hodinové zpoždění. Nicméně se nám nakonec daří vyjet po desáté hodině, což je s ohledem na okolnosti skvělý výkon. 

Rosťa, jako správný "domorodec", se chopil vůdcovství a naplánoval trať směrem na Hochficht - Schöneben - Sonnenwald - Z.Zvonková - Klápa - N.Pec. První test formy a zdatnosti přichází hned po odklonění se od Schwarzenberského kanálu, při táhlém stoupání po Rakouské cestě na hraniční přechod. Při sjezdu lesem se stačíme pohodlně vydýchat, aby se před námi, po krátkém oddychu, otevřel výhled na lyžařský areál Hochficht, na jehož svahu se na nás "směje" otevřená hospoda. Odměnou za tu trochu námahy je nám pivo a polévka. Sedíme na terase, slunce svítí, zkrátka pohoda a to bývá často nebezpečné. Máme co dělat, abychom nepodlehli mámení a nedali si pivo ještě i do druhé nohy. Ale čekají nás ještě stoupání a dlouhá cesta, vyrážíme dál směrem na Schöneben. Neměl jsem tušení, že v okolí Hochfichtu, kam jezdíme dlouhá léta na lyže, jsou tak parádní terény a spousta možností, jak okolí sjezdovek dokonale prošmejdit. To jsem netušil, jak brzy bude pravdivá tato úvaha.

Rosťa zcela neomylně udával tempo a směr trasy, s pohrdáním odmítá nahlédnout do mapy a stále dokola opakuje, že místní terény zná jako své boty. Asi byly ty boty nové! Na rozcestí netrefuje tu správnou odbočku a my se začínáme otáčet na levou ruku a stoupat vzhůru. Křičíme, máváme, upozorňujeme, vše marné. Rosťa si vede svou. Asi po hodině dřiny jsme vystoupali pod vrchol Smrčiny 1.338 m, abychom se ocitli v místě, kde jsme již jednou byli. Druhý pokus o odbočení na Schöneben si již jistíme.

Reputaci si Rosťa vylepšuje krásnou hospůdkou Sonnenwald, kde si trochu užíváme odpočinku a pochopitelně i piva. Při cestě zpět, na našem území a v našich hospodách, si uvědomujeme ten stále propastný rozdíl v kvalitě služeb. K chatě přijíždíme okolo osmé večer, na nic nečekáme a na stůl míří spousta dobrého jídla a pití. U ohně si do nekonečna dobíráme Rosťu a tipujeme, jak to dopadne zítra. Je čas spánku, postele v chatě jsou rozebrány, proto si Maki s Honzou rozkládají karimatky pod hvězdným nebem a já zbaběle utíkám do karavanu. Zítřejší odjezd je naplánován na devátou hodinu. Vstávám dřív, abych vše v pohodě stíhal, vařím si snídani a po očku koukám ven. Na trávě vidím ležet oba kluky nejevící známky života, je jasné, že odjezd se i dnes posune. 

Vykopali jsme se v deset hodin. Na dnešek je připravená oddychová trasa, tentokráte po českém území -  podél Schwarzenberského kanálu - okolo Plešivce - Hučina - U Stříšky - Plešné jezero - U Rosenaurovi nádrže - Nové Údolí - Stožec - Dobrá - Nová Pec . Oproti sobotě to je opravdu vycházka růžovým sadem. I dnes se nás Rosťa pokusil jednou svést na špatnou odbočku, ale tentokrát narazil na naší připravenost. V Novém Údolí jsme se najedli a míříme po pohodlné asfaltce do Stožce , kde Rosťa sezdal, že máme ještě málo najeto a nekompromisně odbočuje na Dobrou . Do malebné dřevařské vesničky, která opravdu stojí za návštěvu.

Po napojení se zpět na stožeckou silnici vedoucí do Nové Pece , přichází to, co si vždy na začátku cesty zakazujeme. A to závodění. Nepamatuji si výjezd, kdy by jsme se navzájem během cesty neutvrzovali v tom, že "dnes fakt nezávodíme". A pokaždé to dopadne stejně. Balík jede v tempu a stačí, aby jeden z nás vystrčil o pár centimetrů kolo před toho druhého, který to vyhodnotí jako provokaci a šílenství je na světě. Dnes tomu není jinak. Do Nové Pece vjíždíme jen tří, ostatní postupně odpadali a při tom nás nezapomněli počastovat jadrnými nadávkami. Ve vesnici nechávám moje dva kolegy v hospodě u kolejí a pokračuji ke karavanu. Bohužel spěchám domů. Když míjím hospodu, vidím celou vysmátou skupinku u piva. Jasně, že mám také žízeň, ale nedá se nic dělat . Všechny jsem pozdravil zamáváním a ujížděl domů.